Sylabus
1. Ježíš Kristus, ho eschatos; eschatologická dimenze církve, církev v nebi i na zemi
Boží záměr se světem: Ježíš Kristus. Trinitární příčiny stvoření - osnova a cíl lidské existence. Primární účel vtělení. Boží plán spásy týká v Ježíši Kristu všech lidí a všeho stvoření na způsob církve. Církev je v jistém smyslu cílem veškerenstva a dynamiky dějin: zárodek a počátek Kristova království putující k završení. Církev putující, očišťující se, oslavená. Druhý vatikánský koncil.
Četba: JOURNET, s. 9-61; POSPÍŠIL, Ctirad V. Ježíš z Nazareta, Pán a Spasitel. 4. vydání. Praha: Krystal OP - Karmelitánské nakladatelství, 2010, s 223-228; Lumen gentium, č. 2-9, 48-51 a Gaudium et spes, č. 14, 17, 18, 21, 22, 38, 39; MTK. O některých aktuálních otázkách eschatologie, s. 81-93; NOVOTNÝ, Ježíš Kristus, první i poslední (úvodní část)
Otázky: 1.1 Jaký je Boží záměr s člověkem (světem) a jak je soustředěn v Ježíši Kristu? Jaké odpovědi dala teologie na otázku primárního účelu vtělení? 1.2 Jaký je vztah mezi církví a Božím královstvím? Jak lze shrnout eschatologii Druhého vatikánského koncilu? 2. Teologie smrti
Struktura kapitoly. Vymezení problému. Duchovněhistorické předpoklady otázky (převládající názor; pokus o revizi). Vývoj otázky v biblickém myšlení (Starý zákon; výklad smrti a života započatý Novým zákonem). Závěry pro křesťanský étos smrti (ano celému životu; význam utrpení).
Četba: RATZINGER, s. 49-70; MTK. O některých aktuálních otázkách eschatologie, s. 18-28, 47-55; JOURNET, s. 62-79; BENEDIKT XVI., čl. 35-40
Otázky: 2.1 Jak lze charakterizovat fenomén smrti v soudobé kultuře a jaký křesťanský étos smrti se proti tomu staví? 2.2 Jak lze popsat a kritizovat interpretační schémata, která jsou v části soudobé teologie promítána do řecké a biblické koncepce smrti? 2.3 Jak lze popsat vývoj pojetí smrti ve Starém zákoně? Jak lze rozvíjet výklad smrti a života započatý v Novém zákoně? 2.4 Jaká jsou doktrinální fakta o smrti? 3. Nesmrtelnost duše a vzkříšení mrtvých
Struktura kapitoly. Vymezení problému. Biblický pohled (vzkříšení mrtvých; "přechodný stav" mezi smrtí a vzkříšením; výsledky a důsledky). Dokumenty církevní nauky. Vývoj v teologii (dědictví antiky; nový pojem duše; dialogický charakter nesmrtelnosti; určení člověka k nesmrtelnosti jako stvořitelský záměr; shrnutí: určující rysy křesťanské víry ve věčný život).
Četba: RATZINGER, s. 70-104, 5-7, 151-181; MTK. O některých aktuálních otázkách eschatologie, s. 29-62
Otázky: 3.1 Jaký je novozákonní pohled na téma vzkříšení mrtvých? 3.2 Jak lze vyložit otázku "přechodného stavu" mezi smrtí a vzkříšením v intertestamentárním judaismu a v Novém zákoně? 3.3 Co je bula Benedictus Deus a co je jejím obsahem? 3.4 Jak lze vyložit nový pojem duše, dialogický charakter nesmrtelnosti a určení člověka k nesmrtelnosti? 4. Vzkříšení mrtvých, druhý příchod Kristův, poslední soud
Struktura kapitoly. Co znamená "vzkříšení mrtvých" (stav bádání; tradiční názor; co znamená "vzkříšení v poslední den"?; k otázce tělesnosti vzkříšení.). Druhý příchod Kristův a poslední soud (k pohledu bible; teologické zhodnocení).
Četba: RATZINGER, s. 105-136; JOURNET, s. 112-138; MTK. O některých aktuálních otázkách eschatologie, s. 29-62; BENEDIKT XVI., čl. 41-48
Otázky: 4.1 Jak lze vyložit problematiku časovosti při vzkříšení "v poslední den"? 4.2 Jak lze vyložit problematiku tělesnosti vzkříšení? 4.3 Jak lze vyložit skutečnost nebe před posledním dnem? 4.4 Jak lze vyložit otázku znamení Kristovy parusie? 4.5 Jak lze vyložit skutečnost posledního soudu? 5. Peklo, očistec, nebe
Struktura kapitoly. Peklo. Očistec (problémy plynoucí z dějinného zkoumání tématu; přetrvávající základ nauky o očistci). Nebe.
Četba: RATZINGER, s. 136-150; JOURNET, s. 80-111, 148-180; MTK. O některých aktuálních otázkách eschatologie, s. 70-80
Otázky: 5.1 Jak lze vyložit skutečnost pekla? 5.2 Jak lze vyložit problematiku osobního soudu a očistce (Písmo, povaha očistcového "ohně", souvislost s communio sanctorum)? 5.3 Jak lze vyložit skutečnost nebe po posledním soudu? 6. Rozsah křesťanské naděje
Souvislost mezi spásou jednotlivce a spásou ostatních. Naděje na spásu pro děti, které umírají nepokřtěné.
Četba: BENEDIKT XVI., čl. 1-31; MTK. Naděje na spásu pro děti, které umírají nepokřtěné
Otázky: 6.1 Jaká je souvislost mezi vírou a nadějí? Jaká je souvislost mezi spásou jednotlivce a spásou ostatních? 6.2 Jak odpovídal na otázku "naděje na spásu pro děti, které umírají nepokřtěné" sv. Augustin a středověk? Jakou odpověď dává MTK?
Anotace
Kurz poskytuje základní vědomosti o katolické eschatologii v dějinné i teoretické perspektivě. Vychází z reflexe o cíli stvoření v Božím plánu spásy: to je předem vytčený telos a eschaton.
Ten je myslitelný pouze ze zjevení Trojjediného v Ježíši Kristus, který je ho protos i ho eschatos. Cílem dějin je spojení tvorů s Bohem v Ježíši Kristu; proto je nebeská církev jako završené Boží království i konečnou podobou stvoření.
To ovšem musí odložit vše, co ho staví do dramatického protikladu k Bohu (smrt jako bezvztažnost) a postupně dospět k plnému společenství s ním, tzv. zbožštění. Tato cesta proměnění resp. připodobnění Kristu oslavenému postupuje kroky: ospravedlnění - omilostnění - obrácení, smrt jako setkání s ohněm Božího soudu v Ježíši Kristu - prostoupení lidského já-ve-vztahu (duše) Duchem Božím - maximální zřejmost tohoto zduchovnění skrze tělesné vzkříšení v Kristově parusii.
Temnou alternativu tohoto procesu představuje maximální zřejmost sebevyloučení z Boží blízkosti: peklo.