Syllabus
1. Instituce jako lidský, občanský i křesťanský problém. Krize vztahu k nim, "soumrak povinnosti" (Lippovetski), paradox mátožného "totalitního individua": nic společnosti nedluží, ale chce od ní všechno (Gauchet). Mátožné občanství - jen výjimečně a v krajním nebezpečí (Walzer a Habermas), a náboženství bez institucí (nezávazné vytržení, Gauchet). Odcizení institucí (Marx) vs. institucionálně-politické podmínky svobody. Antropologická potřeba institucí (David J. Levy).
2. Základní pocit řádu a svoboda jako tichá působnost institucí (Hegel a Tocqueville). Řády uznání a výlučnost politického vztahu (občanství). "Tíhnutí ke společenskému bytí" v aristotelsko-tomistické tradici.
3. Instituce jako struktura zprostředkovaného neosobního (ale neanonymního) žití pospolu, neosobní vztah v modu ty (Ricoeur). Instituce jako nedovršené rozvinutí lidského bytí (podmínka lidské svobody zbavené Hegelovy metafyziky ducha). Riskantní a otevřené dovršení. Druhý jako každý (chacun), žité občanství jako vztah současně zahrnující a zahrnutý (Ricoeur). Stát jako projekt překračující smrt a vlastní generaci, podmínka kolektivní existence (Ricoeur, Arendt, Gauchet) nebo jako podmínka spravedlnosti (Rawls, liberálové) a brzda lidské hříšnosti (Novak, Levy, liberální konzervativci)?
4. Svébytnost "základní struktury" liberálně-demokratických institucí (Rawls): zastupitelská nebo/i přímá?, Stojí demokracie na "prázdnu" nebo předpokladech, které si sama nemůže dát? (Böckenförde, Přibáň)? Problém vztahu státní suverenity a lidských práv. Štěpení suverenity v globalizaci a mezinárodní politické integraci: zisk nebo ztráta? (Cohenová, Ricoeur, Gauchet, Habermas, Walzer).
5. Instituce jako rozměr "vykoupené svobody" (Schockenhoff). Teologické vyústění. Instituce jako přehlížené vtělení a nevděčné povolání.
Annotation
Kurz je pojat jako kritické zamyšlení nad způsoby bytí křesťana (jako člověka i občana) v sociálních institucích z pohledu filosofie, teologie a sociální etiky. Snaží se zkoumat různé způsoby "osobního, ale neanonymního" spolubytí člověka v institucionálně zprostředkovaných vztazích (rodinných, občanských, ekonomických, právních, administrativních, mediálních, politických, mezinárodních apod.), které porovnává s konkrétními zkušenostmi studentů ze sociální praxe.
Těžištěm těchto úvah je polemika s ustálenou představou, že instituce jsou vůči našemu životu něčím ryze "vnějším" a formálním, a naopak potvrzení toho, že ačkoliv je třeba brát vážně problém "institucionálního odcizení" a zkoumat jeho předpoklady, nelze přitom ztratit ze zřetele vnitřní souvislost mezi institucemi a lidskou svobodou, odpovědností a povoláním.