Systém praktického vzdělávání studentů sociální a charitativní práce je postaven na třech pilířích: na odborné praxi, semináři k odborné praxi a na supervizi.
Součástí praxe jsou v úvodu každého semestru semináře k odborné praxi, každý v rozsahu 16 hodin.
Odborné praxe je zaměřena na získání praktických dovedností ve vybrané metodě/metodách, získání zkušeností v oblasti působení institucí sociálního typu, přičemž je kladen důraz na výcvik poskytování procedurálních a odborných služeb v celkovém rámci křesťanských, etických a sociálních hodnot. Důraz je kladen na duchovní rozměr sociální práce.
Praxe probíhá v síti státních, nestátních a církevních sociálních institucí, institucí veřejné správy a v zařízeních zdravotnických, jejichž provoz má sociálně charitativní charakter. Bloková dlouhodobá praxe (V.) ve třetím roce studia je zaměřena na výcvik a kontrolu samostatné práce s uživateli sociálních služeb a je doplněna průběžnou a závěrečnou kontrolou získaných zkušeností, řízeným výcvikem v supervizi a individuální kontrolou portfolia celé praxe. Její časový rozsah je minimální 40 hodin praxe a 16 hodin odborného semináře a supervize. Předmětem supervizních seminářů je zejména reflexe a předání osobních zkušeností v praxi, reflexe etických otázek, řešení modelových situací, supervize jako podpora osobních postojů sociálního pracovníka a zpracování případové studie formou seminární práce.
Cílem praxe je zprostředkovat zkušenost se sociální prací v různých institucích poskytujících sociální služby, umožnit studentům pracovat a provádět evaluaci vlastních experimentů, konfrontovat teoretické představy o úrovních sociální práce (práce s jednotlivcem – klientem, práce s rodinou, práce se skupinou, práce s komunitou), metodách sociální práce a vyzkoušet si sociální a charitativní práci jako profesi. Studenti si postupně vytvářejí portfolio záznamů o experimentaci a výcviku ve vybraných metodách k závěrečné zkoušce. Student po absolvování předmětů, na podkladě již získaných znalostí z teorie a metod sociální práce a dalších souvisejících aplikovaných vědních oblastí, disponuje dovednostmi a posléze kompetencemi pro vytváření podmínek pro zapojení klientů do společenského procesu za účelem sociálního začlenění i mimo rámec sociálních služeb.
Součástí praxí je individuální supervize.