Syllabus
Rozbor základních témat, kontextů,pojmů a metod novověké evropské filosofie od druhé poloviny 16. století do konce 18. století. Humanismus, renesance, zámořské objevy, scholastika, sekularizace, rozpad středověkého katolického univerzalismu, reformace, pád aristotelismu a teleologického obrazu světa, nová mechanická teorie přírody, příroda jako homogenní fyzikální celek.
Vznik moderní vědy v 16. století a nový koncept moderního vědeckého poznání a pravdy (Koperník, Galilei, Bruno, Newton), geocentrismus, heliocentrismus, kopernikánský obrat, matematizace přírody, kauzalita versus teleologie, konečný kosmos versus nekonečné univerzum (Kuzánský). Vznik nových náboženských koncepcí (Luther, Kalvín), politických teorií (Machiavelli, Hobbes) a novověkého humanismu (Erasmus Rotterdamský, M. de Montaigne).
Vznik osvícenské filosofie, rozum jako základní metafyzický princip bytí, subjekt- objektové schéma, novověká noetika, etika, filosofická antropologie. Rozbor ústředních tezí nejvýznamnějších představitelů novověkého racionalismu (Descartes, Spinoza, Leibniz).
Rozbor základních idejí nejvýznamnějších představitelů novověkého empirismu (Locke, Hume, Berkeley). Rozbory novověkých teorií přírody (Galilei, Descartes, Newton).
Vznik novověkých teorií člověka a společnosti (Hobbes, Locke, Rousseau). Analýzy ústředních tezí nejvýznamnějších představitelů novověkého transcendentalismu (Kant, Fichte).
Annotation
Cílem předmětu je rozbor základních tezí, kontextů, pojmů a metod novověké evropské filosofie od poloviny 16. století do konce 18. století. Rozbory se soustředí především na zkoumání ústředních idejí nejvýznamnějších představitelů osvícenské filosofie tohoto období, novověkého racionalismu (Descartes, Spinoza, Leibniz), novověkého empirismu (Locke, Hume, Berkeley), novověkého transcendentalismu (Kant, Fichte), novověkých teorií přírody
(Galilei, Descartes, Newton) a novověkých teorií člověka a společnosti (Hobbes, Locke, Rousseau) včetně některých nejvýznamnějších náboženských koncepcí (Luther, Calvin), politických teorií (Machiavelli, Hobbes, Locke) a novověkého humanismu (Erasmus Rotterdamský, M. de Montaigne).
Dalším cílem předmětu bude příštím semestru analýza základních témat, pojmů a metod novověké evropské filosofie od poloviny 18. století do konce 19. století. Rozbory se soustředí především na zkoumání ústředních tezí nejvýznamnějších představitelů filosofie tohoto období, německé klasické filosofie (Kant, Fichte, Schelling, Hegel), novověkého iracionalismu (Schopenhauer, Nietzsche), existencionalismu (Kierkegaard), mladohegelovců
(Stirner, Marx, Strauss, Feuerbach), teorií filosofické hermeneutiky (Schleiermacher, Dilthey), pozitivismu (Comte) a moderních vědeckých teorií 19. století (Darwin, Freud, Frege).