Syllabus
Problém pojmu náboženství, vznik filosofie náboženství jako specifického oboru v kontextu doby i jeho místo v dějinách filosofie. Vztah filosofie, náboženství a teologie.
Různé formy vztahu k náboženství v historii evropského myšlení. Kritika náboženství jako formy předracionálního vědomí v antice, novověku a moderně. „Filosofové podezření“: K.
Marx, F. Nietzsche a S.
Freud, jejich interpretace náboženství a zhodnocení. Různé způsoby přeměny náboženství ve filosofii a naopak: filosofická interpretace obsahů náboženské tradice; vztah k mýtu u Aristotela, Platóna a novoplatonismu, absolutní Duch u Hegela a odstranění náboženství jeho filosofickou interpretací u L.
Feuerbacha. Filosofická teologie a pojem Boha v dějinách evropské filosofie (antika, Augustin, Tomáš Akvinský).
Přechod k novověkému diskursu v Descartově filosofii. Transcendentální filosofie náboženství a „odbožštění rozumu“ prokázáním jeho rozporů (Kant).
Fenomenologie náboženství. Kategorie posvátna u R.
Otta, zkoumání hierofanií v díle M. Eliadeho aj.
Obrat k jazyku a jeho důsledky pro filosofii náboženství. Novopozitivistické kritérium kognitivního smyslu a zpochybnění objektivního smyslu (významu) náboženských výroků.
Wittgensteinova teorie jazykových her v aplikaci na jazyk náboženství; „speech acts“ (Austin). Novokantovský přístup k jazyku náboženství: Cassirerova filosofie symbolických forem; H.
Cohen, F. Rosenzweig, M.
Buber: řeč mezi Já a Ty, mezi Bohem a člověkem. Hermeneutika náboženství.
H.-G. Gadamer a Paul Ricoeur.
Jazyk: symbol a metafora. Filosofický problém: duše, tělo a posmrtný život.
Filosofický problém zla a pokusy o jeho řešení v evropském myšlení. Otázka evidence Boha z tvůrčího plánu.
Annotation
Studijní předmět Filozofie náboženství je zaměřen na základní problémy, charakteristické přístupy a metody evropské filosofie ve vztahu k náboženství, jak se postupně v historickém sledu objevovaly. Podává problematiku vymezení pojmu náboženství, rozlišení filosofického, teologického a religionistického diskursu, postavení filosofie mezi vědou a vírou.
Kriticky seznamuje se základními typy filosofie náboženství – s naturalistickou rekonstrukcí náboženství, s přístupem "filosofie podezření" (Marx, Nietzsche, Freud), s programem různých forem přeměny náboženství ve filosofii, s filosofickou teologií, Kantovým řešením (Bůh jako postulát naděje), fenomenologií náboženství i s př ístupem k náboženství z hlediska filosofie jazyka. Nejvýznamnější osvícenské, ateistické a pozitivistické interpretace náboženství jsou kriticky zvažovány ve své možné roli pro sebereflexi náboženství.
Vztah k nedisponovatelnému Bohu, který je vyjadřován v analogiích a symbolických formách, je odlišen od zpředmětňujícího vztahu k božství. – Ze strany studentů je potřebná jistá předběžná všeobecná orientace v dějinách evropské filosofie, znalost základních pojmů a schopnost interpretace textu. Vypracováním seminární práce student zdokonaluje nejen své znalosti, ale v rámci seminářů také v diskusi svá stanoviska vysvětluje a případně obhajuje.
Cílem seminářů je podporovat rozvoj samostatného myšlení studentů i schopnost věcné kultivované diskuse.