Předmět uvádí studenta do problematiky ukazování jsoucen z pozadí, která zůstávají v inaktualitě. Problém vyvstávání jsoucen na pozadí je traktován noeticko-noematicky, tj intencionálně.
Noeze nesou v sobě předzjednaná noemata, tím je determinována metodologie, která je podmínkou vědeckosti vůbec, vnitřní vnímání času u Husserla jako základ pro pochopení noetické platnosti v rozvrhování přirozeného světa jakožto základ zbloudilé racionality, naivita pohledu, jenž nebyl podroben transcendentální epoché, důsledky pro současný život. Rozumění jako schopnost pojímat problémy jako odpovědi, k nimž je třeba hledat otázky, jež jsou součástí ukazovacího pozadí, z něhož dané odpovědi vyvstávají jako problémy - hermeneutika.
Fenomenologie jako návrat k „věcem samým“. Krize evropských věd. Roz-umění je důležitější než deskripce, krize metodologických východisek, pravda v platnosti alethetické oproti orthotes a certitudo, problém ontologické diference pro východiska etická a obecně politická, předvedení v dílech: E. Husserla, E. Finka, M. Heideggera, H.
Arendtové, J. P. Sartra, J. Patočky, aj. Předpokladem je znalost filosofie v rozsahu požadavků na středních
školách. Student získává celkový přehled nad ontologickým, gnozeologickým a etickým obsahem celé vědní oblasti, což mu umožní se nejen orientovat ve svém životě, ale i rozhodovat se profesionálně se zřetelem k celkovým pot řebám současné společnosti.