Jacques Derrida: náboženství bez náboženství. Richard Rorty: teologické implikace Rortyho neo-pragmatismu.
Charles Taylor: „Secular Age“ aneb proč žijeme ve světě bez Boha. John D.
Caputo: teologie jako poetika Nemožného a Království Božího. Richard Kearney: Anatheismus jako návrat k Bohu po Bohu.
Don Cupitt: jak být náboženským po smrti Boha. Elliot R.
Wolfson: mezi Heideggerem a kabalou
Ačkoliv dnes zaznívají hlasy, že postmoderna skončila či se již chýlí ke konci, uvedený předmět se věnuje celé
řadě aspektů postmoderního myšlení, které od 70. let minulého století až dodnes stimulují teologickou reflexi, jako např. skepse a ironie, pojetí poznání jakožto produktu zcela dějinného, společensky a politicky podmíněného diskurzu, odmítnutí objektivity a tzv. „velkých vyprávění“. Předmět se soustředí na samo proprium teologie, jímž je nauka o Bohu, a na její v mnohých ohledech „avantgardní“ uchopení u vybraných současných křesťanských a
židovských náboženských myslitelů či teologů ovlivněných postmoderní filozofií, reprezentovanou takovými postavami jako Jacques Derrida, Richard Rorty nebo Charles Taylor, a s přihlédnutím k otázkám post-sekulárního charakteru současné kultury.