Charles Explorer logo
🇬🇧

The New Testament through the Lens of Social and Cultural Memory

Class at Hussite Theological Faculty |
L0576

This text is not available in the current language. Showing version "cs".Syllabus

Možný sylabus (může být adaptován dle požadavků skupiny a specifického tématu z obalsti paměťových studií): 1. Definování sociální paměti, kolektivní paměti, kulturní paměti, individuální paměti, historické paměti.

Osobnosti spjaté se sociální pamětí - M. Halbwachs, J.a A.

Assmannovi, P. Nora, M.

Foucault, B. Schwartz, S.

Huebenthalová, T. R.

Hatina a další. 2. Vzpomínání a vzpomínka, zapomínání, vztahování paměti k přítomnosti.

Oralita, jazyk a paměť, záznam vzpomínky, recepce, příběh, narativ. 3. Kategorie sociální a kulturní paměti. 4.

Starý zákon a archaická společnost optikou Jana Assmanna. 5.-6. Evangelia optikou sociální paměti. 7.-8.

Osobnost Ježíše Nazaretského optikou badatelů spjatých se sociální pamětí. 9.-10. Skutky apoštolů a osobnost apoštola Pavla optikou badatelů spjatých se sociální pamětí. 11.

Socio-rétorická kritika a sociální paměť jako nástroje a předpoklady analýzy biblických textů. 12. Sociální paměť ve světě kolem nás a ve světě antiky.

Souhrn látky. 13. Zápočet

This text is not available in the current language. Showing version "cs".Annotation

Nový zákon je pestrý soubor písemností, jež vznikají zhruba mezi léty 50 až 120 po Kristu. Reflektují události, jež jsou spjaté s osobností Ježíše Nazaretského, životem raně křesťanských komunit a osobnostmi apoštolů, z nichž je nejpodrobněji zachycen apoštol Pavel.

Nejedná se většinou o záznamy očitých svědků, ale interpretů událostí, jež jim byly vylíčeny či je přejali z dostupných textů (např. autor evangelia a Skutků apoštolů Lukáš). Vzpomínky na události jsou fixovány v určitém milieu, roubovány na starší vzory, promítá se do jejich interpretace situace komunit, jejich chápání událostí, tradice, literární a rétorické vzdělání, faktory spjaté s oralitou, politickou situací, geografickým umístěním pisatele atd.

Jedná se tedy o komplex faktorů, které souvisí s tím, že ač byly spisy Nového zákona postupně sepsány a rozšiřovány v opisech, zvěst se šířila stále ústně, každý čtenář i posluchač si slova vybavoval (neboť svitky nenosil s sebou) a dále šířil verze založené na pamatování a vzpomínce, jež nesly jeho slovní zásobu, způsob mluvy i pochopení věcí v širších kontextech. Paměť tak byla "skladištěm" rozmanitých ideí interpretů, jež byly fixovány také díky prožitkům a emocím.

Vzpomínky musí být následně opětovně vybavovány a interpretovány v rozmanitých kontextech a za různých okolností, do nichž interpret dorazí. Je otázkou, co tedy vlastně můžeme zkoumat, po čem se má interpret biblických textů ptát? K události samotné máme přístup jen skrze vzpomínky.

Paměť se tak pohybuje v určitém prostoru, osciluje mezi vzpomínkou a přítomností, profiluje se oproti vzpomínkám jiných, posiluje se či vymezuje v horizontu politické a sociální situace, a v případě sepsání vzpomínek musí přijmout literární a rétorické vzory. Paměť má samozřejmě biografické rysy, ale je také závislá na společnosti a jejich normách, prostoru, na příbězích, jež dávají identitu a liší se v různých částech světa.

Od paměti individuální se tak dostáváme k paměti sociální či kulturní, jež vyjadřují identitu či hodnotové struktury širšího okruhu lidí. Tématem sociální paměti se zabýval Maurice Halbwachs (1877-1945), jehož teorii převzal a rozšířil Jan Assmann a Aleida Assmannová.

Interpretaci Nového zákona pak výrazně ovlivnil Werner H. Kelber a řada dalších, současných interpretů.

Optikou sociální paměti je na Nový zákon nahlíženo zhruba posledních třicet let, ač boom nastal až po roce 2000. Právě skutečnost, že individuální vzpomínka získává pevný tvar teprve uvnitř sociálních a kulturních rámců a zkušenosti vlastně mohou putovat i transgeneračně, ukazuje na fakt, že sociální paměť se vztahuje na vše, co zprostředkovává, přibližuje, ale zároveň transformuje/adaptuje minulost.

V biblických textech se tak netážeme nutně po tom, "co se vlastně přesně stalo", ale zkoumáme proces vzpomínání, předávání, fixace vzpomínky a její zaznamenání, interpretaci další generací, roli orality, jiných literárních vzorů, rétoriky, intertextuality a dalších faktorů. Teorie sociální paměti tak dává teologii možnosti nového pohledu na interpretaci biblických textů a nutí ji k definování specifických hermeneutických kategorií.