Sylabus
FORENZNI ANTROPOLOGIE
1. Úvod. Definice forenzní antropologie. Základy odhadu biologického profilu jedince, populační specificita, globalizace. Historický rámec vývoje identifikačních technik; postavení forenzní antropologie v systému forenzních věd. Seznámení se se strukturou přednášek a cvičení; Přehled softwarových produktů nutných k výuce (J. Brůžek, PřF UK).
2. Základy forenzní archeologie a forenzní tafonomie Rozlišení lidských a zvířecích kostí, určení doby uplynulé od úmrtí, základy postmortálních transformací, odhad trvání uložení kosterních pozůstatků v zemi, minimální počet jedinců, primární a sekundární uložení kostry, posmrtné chemické změny; faktory ovlivňující rychlost rozkladu (J. Velemínská, PřF UK)
3. Zevní podmínky prostředí působící na kostru člověka s forenzními důsledky Forenzní problematika spálených pozůstatků člověka a jiných záměrných alterací, známky fyzické aktivity – úrazy a zranění během života, perimortální a postmortální (střelná zranění) - patologické změny - stopy aktivit obratlovců (savců) na kostře, forenzní entomologie, projevy násilí na kostře, další patologické změny (J. Velemínská, PřF UK)
4. Základy forenzní odontologie. Morfologie a anatomie chrupu, identifikace jedince na základě zubů, pozitivní a negativní identifikace, dentální věk, praktická aplikace morfoskopických metod odhadu věku (a) dětí a nedospělých jedinců podle mineralizace chrupu na podkladě analýzy panoramatických RTG snímků (J. Velemínská, PřF UK)
5. Praktické cvičení: Identifikace kosterních pozůstatků člověka. Rozdělení kosterní soustavy, charakteristika jednotlivých částí, odlišení od zvířecích kostí, lateralita, posuzování zachovalosti fragmentů a pod. (A. Kotěrová, R. Rmoutilová).
6. Principy odhadu věku podle kostry - nedospělí i dospělí jedinci. Odhad stáří lidského fétu, uzavírání fontanel, neonatální linie zubů, osifikace a maturace skeletu, populační specificita senescence kostry, zásady inference a interpretace výsledků, mineralizace molárů (M3), maturace apofýz hřebene kyčelní kostí a klíční kosti, senescenční změny postkraniálního skeletu (symfýza stydké kosti a aurikulární plocha kyčelní kosti), obliterace lebečních švů, histologické a biochemické metody odhadu věku, Gustafsonova metoda, cementochronologie (M. Dobisíková, Národní muzeum).
7. Odhad pohlaví podle kostry: Teoretická východiska a přehled metod. Pohlavní dimorfismus kostry dospělých jedinců, vizuální a metrické metody (subjektivita versus objektivita), diskriminační analýza a populační specificita diskriminačních funkcí, jiné klasifikační nástroje, úspěšnost a spolehlivost metod, primární (Brůžek, 2002, Brůžek et al.,
2017) a sekundární pohlavní diagnoza (Murail et al.,
1999). Počítačové aplikace pro pánevní kost navržené Klales (Phenice,
1969), Santos et al., (Brůžek,
2002), DSP (Brůžek et al.,
2017) a lebku – Walker (2008), Berg et al., 2017, Langley et al., 2017 (J. Brůžek, PřF UK).
8. Variabilita rozměrů, tělesná výška Princip odhadu tělesné výšky dětí i dospělých podle rozměrů dlouhých kostí a jejich fragmentů - ovlivnění výsledků proporcionalitou - populační standardy. Praktické procvičení a výpočet spojený s interpretací výsledků. (M. Dobisíková, Národní muzeum).
9. Prezentace počítačových programů užívaných k odhadu věku a pohlaví podle kostry a populační afinity jedince. Přednášková část popíše jednotlivé metody odhadu věku podle kostry dospělých jedinců s akcentem na jejich hierarchizaci a doplňuje teoretickou přednášku (6), uvádí přehled recentních kompozitních a fázových metod, zmíní populační afinitu jedince podle lebky, pojem etnicity. Praktická část bude zaměřena na odhad věku pomocí speciálního softwaru (1) dětí podle mineralizace zubů (AlQahtani), (2) dospělýc h – ForAge (Stoyanova-3D- modely poskytne vyučující), ADBOU transition analysis (Boldsen, Milner,
2002), programy HefneR, ForDisc s ukázkami (Teorie : J. Brůžek, praktikum : A. Kotěrová, R. Rmoutilová)
10. Pozitivní identifikace jedince podle lebky. Superprojekce lebky do portrétu pohřešované osoby nebo do rtg snímků hlavy antemortem, odontologická superprojekce, metody superprojekce (historie a současnost), výběr portrétních fotografií pro superprojekci, výpovědní hodnota superprojekčních snímků. Praktické ukázky přístupu k rekonstrukci hlavy podle lebky. (P. Zedníková-Malá, Kriminalistický ústav)
11. Právní a legislativní opatření. Etika znaleckého zkoumání, ochrana osobních údajů. Soudní znalci. Legislativa např. Zákon o znalcích a tlumočnících, Zákon o pohřebnictví, Zákon a nakládání s lidskými tkáněmi, Trestní zákoník, Trestní řád., Zákon o policii, Závazné pokyny policejního prezidenta. Nakládání s lidskými pozůstatky/ostatky po identifikaci. Forenzní antropologická expertiza v mezinárodním kontextu, hromadná neštěstí, války a genocidy,...), DVI týmy (Disaster victims identification) (H. Eliášová, Kriminalistický ústav)
12. Biometrie a forenzní trichologie Biometrická identifikace a verifikace osoby. Identifikace podle vnějších a vnitřních znaků. Biometrické technologie - obecné principy. Výkonnost a přesnost biometrických metod a zařízení (falešné přijetí, falešné odmítnutí). Biometrické systémy - rozpoznávání lidských tváří, geometrie ruky, krevní řečiště hřbetu ruky, otisky prstů, tvar ucha, oční duhovka, oční sítnice, DNA, hlas a řeč, ruční písmo a podpis, dynamika stisku počítačových kláves, chůze. Využití biometriky v počítačové bezpečnosti. Lidské vlasy, chlupy a zvířecí chlupy. Makroskopické variace vlasů a chlupů, mikroskopická stavba vlasu/chlupu, vývoj a výměna vlasů/chlupů (vývojové fáze folikulů), keratinizace, pigmentace. Metody zkoumání trichologického materiálu (H. Eliášová, Kriminalistický ústav)
Anotace
Cílem přednášek a cvičení je podat základní informace o forenzní antropologii a prakticky procvičit některé metody, kterých v praxi užívá. Forenzní antropologie tradičně představuje aplikace biologické antropologie v oblasti stále se diferencujících forenzních věd s cílem odpovědět na otázky, které souvisí s řešením kriminalistických, soudně-lékařských a ve svém důsledku i právních otázek.
Forenzní antropologie tak přispívá k identifikaci jak živých, tak zemřelých lidí, od různého stupně dekompozice až ke kostře či jejím zbytkům. Hlavním úkolem je odhadnout biologický profil jedince - tedy určit s potřebnou mírou spolehlivosti údaje "silné čtyřky": věk, pohlaví, tělesnou výšku a populační afinitu jedince s ohledem na populační specificitu, determinovanou variabilitou a sekulárním trendem.
Současnost přináší možnosti získání referenčních dat současných populací pomocí nástrojů geometrické morfometrie a lékařské zobrazovací techniky (RTG, CT, MRI a povrchové skenery). Dnešní metody se opírají o výsledky různých klasifikačních technik a využívají softwarové produkty či webové rozhraní a je cílem předmětu studenty seznámit s některými z nich a rovněž je prakticky procvičit.
Dalším úkolem je přispět k určení doby, která uplynula od smrtí, případně zjistit patologické projevy, ale též projevy fyzické aktivity během života i známky násilí, které mohly vést k úmrtí. S těmito úkoly souvisí i pozitivní identifikace jedince podle lebky.
Zvláštním úkolem forenzní antropologie může být určení věku živých lidí s ohledem na jejich právní odpovědnost. Za specifické úkoly forenzní antropologie v národním kontextu považujeme trichologii, jejímž úkolem je zjistit původ a charakteristiky zvířecích chlupů a lidských vlasů.
Znalost legislativy je rovněž důležitá.