Sylabus
1.týden: Historický přehled a definice Bioarcheologie, americké a evropské pojetí 2.týden:Bioarcheologický model: struktura - kost a zuby, chování - prostředí 3.týden: Bioarcheologické studium lokomočního chování člověka minulosti na základě crss-section geometry dlouhých kostí končetin 4.týden: Metody rekonstrukce klimatu, lidské vlivy v minulosti a přítomnosti a zánik minulých civilizací. 5.týden: Metody rekonstrukce přírodního prostředí - paleoekologie Česka v holocénu 6.týden: Bioarcheologické aspekty domestikace zvířat 7.týden: Rekonstrukce potravní strategie - izotopy a výživa 8.týden: Rekonstrukce potravní strategie a analýza chrupu (bioarcheologie zubní tkáně) 9.týden: Rekonstrukce rezidenční mobility, migrací a transhumance pomocí stabilních izotopů 10.týden: Subsistenční strategie, zdravotní stav a projevy zátěže, mechanický stress a aktivita (enthezopathie) 11.týden: Metodologické aspekty terenní antropologie a její význam pro bioarcheologii 12.týden: Bioarcheologie a sociální identita 13.týden: Přínos archeogenetiky a paleogenetiky k poznání minulosti obyvatel střední Evropy
Anotace
Současná bioarcheologie počátku třetího tisíciletí vychází ze široké základny kulturních tradic, ekonomických možností každé země a regionu a lze ji definovat jako "mezioborový přístup biologických a společenských věd" s cílem lepšího poznání života populace minulosti na základě pramenů z archeologického kontextu. K poznání pravěkého osídlení, subsistence a aktivit člověka pomáhají i poznatky přírodních věd, získané mimo archeologický kontext (například paleoekologie, paleoklimatologie) a věd společenských (např. etnologie, historie)."
Přednášky "bioarcheologie" by měly postihnout historický vývoj s kontrasty amerického pojetí bioarcheologie s predominantní složkou biologické antropologie (historický "střet kultur", recentní program repatriace kosterních pozůstatků původních obyvatel - NAGPRA) a evropského historického pojetí (hierarchizace archeologie a ostatních disciplín, preference kulturních předmětů před biologickým materiálem, hypertrofie egyptské, řecké a římské klasické archeologie s nedostatečným akcentem na metodologii a význam kosterního materiálu). V českém prostředí zaslouží kritiku přístup, který se sám nazývá ve službách archeologie a svým názvem charakterizuje nejlépe odklon od systémového pojetí interdisciplinární interakce, který se projevuje pouhou vertikální superpozicí poznatků.