Charles Explorer logo
🇨🇿

Fyziologie buňky

Předmět na Přírodovědecká fakulta |
MB150P22

Sylabus

* Biologické membrány

Složení, stavba a funkce

Membránové proteiny

Membránový transport

Typy - pasivní a aktivní

Iontové kanály s ligandovým zámkem

Iontové kanály s napěťovým zámkem

Transportní ATPázy

Translokace skupin

ABC přenašeče

* Semiautonomní organely

Mitochondrie

Stavba

Genetický aparát

Transportní systémy

Oxidativní fosforylace: elektrontransportní řetězec, vznik protonového gradientu, syntéza ATP, struktura a funkce mitochondriální ATPázy

Mitochondriální poruchy

Role při apoptóze

* Buněčné organely a jejich biogenese

Syntéza a transport mitochondriálních a chloroplastových proteinů

Syntéza a transport peroxisomálních proteinů

Organely sekreční dráhy

Endoplasmatické retikulum

Posttranslační modifikace

Glykosylace proteinů

Golgiho aparát

Vesikulární transport

Buněčné jádro

Endocytóza a exocytóza

* Signalizace mezi buňkami

Typy povrchových receptorů

Spřažené s G-proteiny

Tyrosin kinázy a RAS

MAP kinázy

Druzí poslové

Interakce a regulace signálních drah

* Mechanismy nádorové transformace

Anotace

Tato přednáška navazuje na základní přednášky: "Biochemie" a "Biologie buňky" a v nich získané poznatky dále rozšiřuje a prohlubuje. Je zaměřena na obecné vlastnosti buňky, její stavbu a vnitřní členění. Zvláštní důraz je kladen na objasnění principů toku energie v eukaryontní buňce a jeho souvislost s buněčnými strukturami a různými buněčnými pochody.

Ukazuje úlohu bioenergetických procesů v komplexních pochodech života buňky a potřebu energie pro různé buněčné mechanismy, od transmembránového transportu malých molekul, přes biogenezi organel až po mezibuněčnou signalizaci. Z tohoto důvodu je značná pozornost věnována semiautonomním organelám, zejména mitochondriím. Ty jsou představeny nejen jako hlavní místo produkce buněčné energie, ale také jako organely mající v buňce celou řadu dalších funkcí.

Probírány jsou také ostatní buněčné organely, jejich funkce, stavba a biogeneze a další buněčné struktury jako je jádro či cytoskelet. Průběžně jsou zmiňovány také klinické projevy poruch některých buněčných struktur či funkcí, které často manifestují jejich význam pro správnou činnost organismu.