Sylabus
Molekulární mechanismy evoluce imunity
1. Přehled živočišné říše, vzájemné vztahy, evoluční strom, morfofunkční uspořádání u základních modelových skupin živočichů
2. Nejstarší obranné mechanismy (přirozené bariéry, proteolytické enzymy, fagocytóza, ?)
3. Receptory rozpoznávající mikrobiální vzory
4. Profenoloxidasová kaskáda a další aktivační enzymové kaskády
5. Antimikrobiální peptidy
6. Imunita u drosofily, Toll a Imd aktivace
7. Regulace imunitní odpovědi v evoluci, cytokiny (analogie, homologie), koncept helikálních cytokinů
8. Ekoimunita, imunita společenstev
9. Vznik adaptivní imunity
10. Vývoj receptorů
11. Imunoglobulinová superrodina a její evoluce
12. Biologicky aktivní látky, biotechnologické aplikace srovnávací imunologie
Anotace
Z celkového počtu recentních živočišných druhů, který již přesáhl dva miliony, je přibližně 95 % zařazováno mezi bezobratlé. Strategie přežití druhu je u bezobratlých obvykle dána krátkou dobou života a velkým množstvím potomstva, ale toto pravidlo neplatí univerzálně - jedinci některých druhů přežívají několik let (uvádí se, že dešťovka se dožívá 10 až 12 let, ústřice dokonce až 70 let).
Navíc se u bezobratlých vyvinula celá řada obranných mechanismů, které účinně rozpoznávají a eliminují cizí látky, mikroorganismy nebo parazity. U bezobratlých nebyla nikdy prokázána adaptivní specifická imunitní odpověď založená na přítomnosti protilátek a lymfocytů.
Jejich obranné mechanismy využívají spíše krátkodobě indukovatelné mechanismy přirozené imunity obvykle založené na receptorech rozpoznávající mikrobiální vzory (pattern recognition receptors), které však většinou nerozlišují jednotlivé potenciální patogeny. Tato strategie umožnila bezobratlým vývoj po stovky milionů let a to často ve velmi patogenním prostředí.
Z tohoto pohledu studium relativně jednoduchých a méně komplexních přirozených obranných mechanismů bezobratlých může přispět k porozumění složité imunity obratlovců, případně napomoci k objevení nových faktorů s potenciálním terapeutickým použitím.