Sylabus
1) Změny postavení Evropy v rámci obyvatelstva Světa v průběhu 20. století. Datová základna pro výzkum vývoje obyvatelstva.
Evropa regionů. 2) Předpoklady diferenciace populačního vývoje evropského obyvatelstva - odraz politických a hospodářských krizí ve vývoji obyvatelstva; důsledky 1. a 2. světové války pro obyvatelstvo Evropy: odlišný průběh první i druhé demografické revoluce v závislosti na socioekonomickém vývoji a politické situaci jednotlivých zemí. Změny trendů v závěru 20. století.
Změny migračních toků. 3) Skandinávské státy; vývoj obyvatelstva v podmínkách dlouhodobě příznivých úmrtnostních poměrů; švédský model sociálního státu a nové rysy v rodinném chování od 60. let 20. století. 4) Francie; příklad populačního vývoje v podmínkách dlouhodobě stabilní populační politiky. Změny v charakteru úmrtnostních poměrů.
Imigrace a změny v etnické skladbě populace Francie. 5) Obyvatelstvo Velké Británie a Irska. Trendy v úmrtnosti a v porodnosti.
Vnitřní a zahraniční migrace. Demografická revoluce v Irsku. 6) Itálie.
Přetrvávání regionálních rozdílů v úrovni reprodukce obyvatelstva vytvořených v 19. století a jejich důsledky pro vnitrostátní a zahraniční migrace. 7) Španělsko a Portugalsko. Specifické rysy populačního vývoje dané vlivy kulturní tradice, politickým a hospodářským vývojem. 8) Nizozemí, Belgie; rozdíly v ekonomickém vývoji jednotlivých oblastí, náboženském vyznání a religiozitě obyvatelstva a jejich odraz v populačním vývoji; zahraniční migrace. 9) Německo.
Metodické problémy vyplývající ze změn teritoria. Poválečné rozdělení Německa.
Situace v západních a východních zemích v letech 1950-1989. Důsledky sjednocení v roce 1990. 10) Alpské země: Rakousko - důsledky rozpadu Rakousko-Uherska; dopady 2. světové války; migrační atraktivita. Švýcarsko - dlouhodobá stabilita a konzervativní rysy. 11) Balkánské státy (včetně zemí bývalé Jugoslávie).
Specifika vývoje jednotlivých zemí. 12) Východní střední Evropa (Polsko, Maďarsko, Rumunsko); důsledky pozdějšího nástupu demografické revoluce a politického vývoje po 2. světové válce. Vývoj od roku 1990. 13‒14) Ruská federace a nástupnické státy.
Datová základna; specifický vývoj v meziválečném období; ztráty na obyvatelstvu za 2. Světové války a jejich důsledky pro další vývoj, změny v úrovni reprodukce v 60.-80. letech; důvody stagnace úrovně úmrtnosti; vývoj po rozpadu SSSR.
Anotace
Vývoj obyvatelstva evropských zemí byl po skončení 2. světové války významně ovlivňován několika faktory, které se odrazily v rozdílném demografickém vývoji jednotlivých oblastí: geopolitickou situací, diferencovaným přechodem k plánovanému rodičovství a snižování hladiny úmrtnosti, diferencovaným nástupem nových tendencí v reprodukčním chování typickým pro závěr 20. století (druhý demografický přechod) a diferencovaným vývojem migrací.
Pro lepší pochopení rozdílů a podobností reprodukce obyvatelstva jednotlivých evropských zemí je nutné znát širší podmíněnosti tohoto vývoje. I když v zásadě pro všechny evropské populace platí základní tendence formulované v teoriích prvního a druhého demografického přechodu, konkrétní průběh těchto změn byl časově odlišný a vnitřně různě strukturovaný. Důvodem byla rozdílná geopolitická situace, ekonomický vývoj, vývoj společenský, v tom i rozdílný postup sekularizace, zapojení do mezinárodních migrací apod. Proto se dnes jednotlivé evropské země od sebe odlišují nejen skladbou svého obyvatelstva, pokud jde o věk a pohlaví, ale i etnickou strukturou. Odlišná je úroveň plodnosti a úmrtnosti, různí se sňatkové poměry apod.
Záměrem kursu je blíže popsat a vysvětlit vývoj obyvatelstva ve vybraných zemích Evropy, ukázat na specifika vývoje jejich obyvatelstva, a to v souvislostech s jejich vývojem politickým a ekonomickým. Pozornost je věnována jak nejpočetnějším zemím – Německu, Francii, Itálii, Velké Británii nebo Španělsku, tak menším zemím, které jsou z demografického pohledu zajímavé, např. Irsku nebo balkánským zemím. Vždyť první demografická revoluce končila v Irsku nebo v Albánii v době, kdy ve Skandinávii byl v plném proudu druhý demografický přechod.
Způsob výuky 2020: asynchronní forma (okomentované prezentace), možnost konzultací v rozvrhované době výuky (středa, 9:50-11:20), lekce 1 dne 7.října 2020