Sylabus
1. Úvod – účel a metody paleoekologie
2. paleoekologická terminologie, abiotické faktory (Světlo, Teplota, Srážky, Substrát), porosty a jejich složky
3. paleoklimatologie, metody paleoklimatologie (Climate leaf analysis multivariate program - CLAMP, Nearest Living Relative – NLR),
4. Metodika rekonstrukcí fosilních ekosystémů - Pro posouzení autekologie jednotlivých složek porostů slouží – porovnání s nejbližším příbuzným (jen pro třetihory) – fyziognomické znaky olistění či dřeva (adaptace na prostředí) – litologické indikátory (charakter okolní horniny – klastické sedimenty, kaustobiolity, evapority)
5. Rekonstrukce fosilních vegetačních jednotek na základě fosilního záznamu. Síťová metoda dokumentace, statistické metody, multivariační analýza. Cíl: Získat teoretické a praktické základy jak uskutečňovat paleoekologické studium rostlin. Naučit se vnímat fosilní rostliny v kontextu paleoprostředí. Získat přehled o hlavních metodách paleoekologie rostlin.
Anotace
Paleoekologie rostlin je obor, který studuje ekologické vztahy fosilních rostlin. Jejím základem je ekologie recentních rostlin, tafonomie a morfologie rostlin.
Paleoekologie dále úzce souvisí s paleoklimatologií, sedimentologií a geochemií. Paleoekologická metodika se stále velmi rychle vyvíjí.
Nalézají se nové nástroje k přesnějším rekonstrukcím paleoprostředí. Studium paleoekologie přináší poznání synekologických a autekologickcýh vzathů rostlin k paleoprostředí v konkrétním čase a místě.
Jedním z hlavních cílů paleoekologie rostlin je rekonstrukce fosilních vegetačních jednotek.