Sylabus
Ochrana přírody - vymezení, základní nástroje, hlavní přístupy, cíle a historický vývoj. Ochranářská biologie, makroekologie, environmentalistika. Příroda, krajina, půdní kryt, využití území. Ochrana in situ a ex situ. Územní ochrana: chráněná území a ekologické sítě, účastnický přístup, kvantita v. kvalita. Ekologická integrita jako nové paradigma ochrany přírody a krajiny. Udržitelné využívání složek biodiverzity, maximální udržitelný výtěžek, udržitelný život a jeho čtyři pilíře v. záporný růst. Informování, výchova, vzdělávání a získávání podpory veřejnosti i cílových skupin obyvatelstva (CEPA).
Biologická rozmanitost - vymezení, základní úrovně, výhody a nevýhody konceptu. Alfa, beta a gama diverzita. Druhová bohatost - globální a v ČR, pojetí druhu, taxonomická inflace, bioinformatika. Kvantifikace a hodnocení biodiverzity: výzkum, monitorování, indikátory, integrované hodnocení ekosystémů, scénáře a matematické modelování v postnormální vědě. Vztah mezi biodiverzitou a fungováním ekosystému, portfoliový efekt. Systémová analýza a holistický přístup. Věda a ochrana biodiverzity nebo obráceně: péče o biodiverzitu založená na důkazech. Ochranářské plánování.
Genetická diverzita, genomika, ochranářská genetika v teorii a praxi (účinná početnost populace, inbríding, efekt hrdla láhve, resp. zakladatele, genetický drift, pravidlo 100 a 1000, vír vymírání, molekulárně genetické metody v ochraně biodiverzity, eDNA a metoda čárového kódu DNA). Genetické zdroje, biopirátství, patenty a WTO, Nagojský protokol CBD. Geneticky modifikované organismy, syntetická biologie, editace genu/genomu, mutagenní řetězová reakce, GURT, deextinkce.
Taxonomická diverzita, funkční diverzita. Evoluce a ochrana přírody - fixace v. současná evoluce, mikroevoluce, evolučně významná jednotka a jednotka významná pro ochranu přírody.
Ekosystémy - pojetí a klasifikace, „nové“ nerovnovážné paradigma, resistence, resilience a nosná kapacita ekosystému, metapopulace, dynamika zdroje a propadu populace, ekosystémový přístup, adaptivní v. formulářová péče. Ekologie obnovy a obnova ekosystémů. Globální ekosystém - ekologie globální změny, globální problémy související se životním prostředím.
Druhová ochrana - ohrožené, přirozeně vzácné, klíčové, deštníkové, vlajkové, endemické a reliktní, významné z hlediska člověka, indikační, zranitelné migrující, ohniskové, typické reprezentativní, fylogeneticky a taxonomicky významné druhy. Červené a další ochranářské seznamy, analýza životaschopnosti populace (PVA). Určení prioritních taxonů či gild pro ochranu a péči. Záchranné programy a plány péče v ČR a ve světě. Repatriace, introdukce, posilování populací, translokace.
Hlavní hnací síly změn biodiverzity: rozpad, ničení a ztráta biotopů, nadměrné využívání biologických zdrojů, invazní nepůvodní druhy, eutrofizace, znečištění prostředí cizorodými látkami včetně mikropolutantů, POP (znečišťující látky organického původu dlouhodobě přetrvávající v prostředí) a antropogenních nanočástic, změny podnebí (mitigace a adaptace, přírodě blízká řešení, geoinženýrství), nemoci, přírodní katastrofy. Defaunace, extinkce a homogenizace bioty.
Ekosystémové služby (ES) - pojetí, klasifikace, výhody a nevýhody, přírodní kapitál, ekosystémové účetnictví, platba za ES.
Mezinárodní ochrana přírody - měkké a tvrdé právo. Legislativa EU na ochranu přírody, soustava Natura 2000, Strategie EU na ochranu biodiverzity do r. 2030, Společná zemědělská politika. Mezinárodní mnohostranné úmluvy (CBD a Cartagenský a Nagojský protokol, CITES, Ramsarská úmluva, CMS včetně dohod, Úmluva o světovém dědictví, UNCCD, UNFCC, Bernská úmluva, Evropská úmluva o krajině, Karpatská úmluva). Mezinárodní mezivládní organizace (odborné agentury a panely OSN, OECD, Rada Evropy). Mezinárodní nevládní organizace (WWF, Federace EUROPARC, BirdLife International, Wetlands International, Planta Europa, Greenpeace, Děti Země). IUCN. Mezinárodní programy a iniciativy (MaB, MA, TEEB, GBIF). Mezinárodní přeshraniční spolupráce.
Anotace
Ochranářská biologie neboli biologie ochrany přírody – vymezení a předmět disciplíny. Ochranářská ekologie, makroekologie. Příroda a krajina. Udržitelný rozvoj. Ekologická integrita. Biodiverzita (vymezení pojmu; základní úrovně a kvantifikace biodiverzity; hodnota biodiverzity, taxonomická diverzita, funkční bioidverzita, genetická diverzita). Teoretická východiska ochrany biodiverzity: ostrovní biogeografie, metapopulace, teorie zdroje a propadu, „nové“ nerovnovážné paradigma a „tok přírody“, ochranářské plánování. Ohrožení biodiverzity – hlavní ohrožující činitelé. Limity druhového bohatství: extinkce a speciace. Rovnovážná a nerovnovážná teorie druhového bohatství a historie biodiverzity na Zemi.
Ochrana a péče o biodiverzitu a udržitelné využívání jejích složek: hlavní principy a strategie. Ochrana ex a in situ (základní principy a východiska, přístupy, nástroje, plusy a mínusy). Ochrana genetické diverzity volně žijících organismů, kulturních rostlin a domácích a hospodářských zvířat. Jaké druhy chránit aneb klasifikace druhů z hlediska ochrany přírody (ohrožené, vzácné, klíčové, vlajkové, deštníkové, ohniskové aj.). Záchranné programy. Ekologie obnovy, využití molekulární biologie a genového inženýrství v péči o přírodní dědictví. Soustava vyhlášených území v. ekologická síť. Zásady navrhování a péče o chráněná/vyhlášená území: adaptivní v. formulářový management, SLOSS. Účastnický přístup. Ekosystémový přístup a péče o ekosystémy. Biologická bezpečnost.
Geneticky modifikované organismy. Úvod do environmentální ekonomie: ekologický kapitál, ekosystémové statky a služby. Bioprospektorování a biopirátství, syntetická biologie. Patentování genů a Světová obchodní organizace (WTO). Monitoring a indikátory biodiverzity. Analýza scénářů a nakládání s neurčitostí. Bioinformatika na globální, celoevropské a celostátní úrovni. Věda a výzkum v ochraně přírody.
Mezinárodní péče o přírodní a krajinné dědictví: mezinárodní vícestranné úmluvy, dohody a protokoly (Úmluva o biologické rozmanitosti a Cartagenský protokol, CITES, Bonnská, Bernská, Ramsarská úmluva, EUROBATS, AEWA, UNFCCC, UNCCD, Úmluva o klrajině), organizace (odborné instituce OSN – UNEP, UNESCO, FAO, UNDP; IUCN, WWF, BirdLife International, Wetlands International, Děti Země, Greenpeace, EUROPARC), programy (MaB, MA, DIVERSITAS, GBIF). Legislativa Evropské unie na ochranu biodiverzity (zásady práva ES; směrnice o ptácích a o stanovištích, Natura 2000, Strategie EU na ochranu biodiverzity do roku 2020, agroenvironmentální programy, odborné instituce EU): Brusel, Evropa regionů nebo Praha?