V průběhu zkoušky student prokazuje dovednost: a) charakterizovat hlavní přístupy ke studiu krajiny a jejich proměny v kontextu vývoje geografického myšlení; b) identifikovat, analyzovat, porozumět a interpretovat nejvýznamnější procesy a mechanismy proměn kulturní krajiny v jejich geografickém a historickém kontextu. Pozornost se věnuje především krajinám evropským, proměnám jejich podoby a způsobů interpretace v moderním období, otázkám jejich ochrany, managementu a plánování.
K problémově zaměřenému studiu krajiny student přistupuje komplexně a z více různých teoretických a metodologických perspektiv (zejména disciplín krajinné ekologie, regionální geografie, kulturní geografie, historické geografie), přičemž dokáže charakterizovat jejich společné a rozdílné rysy, kriticky zhodnotit jejich silné a slabé stránky.