Sylabus
1. Celostátní úroveň
Fyzickogeografická poloha Česka: Česká vysočina x Západní Karpaty. Přehled geologického a geomorfologického vývoje, geomorfologicky významné jevy (krasové oblasti, pískovcové oblasti, neovulkanické tvary, glaciální tvary). Tvary reliéfu jako důsledek geologické stavby. Klimatická regionalizace, hlavní faktory ovlivňující klima na r ůzných měřítkových úrovních, vývoj klimatu.
Základní hydrologická charakteristika, stojaté a tekoucí vody, přírodní a umělé vodní ekosystémy, podzemní vody. Půdy s důrazem na vznik půd ve vztahu k podloží a klimatu, úrodnost půd, ochrana půd. Faktory ovlivňující flóru a faunu, potenciální přirozená vegetace. Typy krajin a ekosystémů, vliv člověka na krajinu. Přírodní zdroje a jejich potenciál pro rozvoj hospodářství. Ochrana přírody a krajiny podle národní legislativy a podle mezinárodních úmluv.
Regionální diferenciace území Česka: Proměny krajiny, osídlení a kultury: proměny regionální diferenciace Česka v moderním období, vývoj administrativního členění; hybné síly změn krajiny. Typy a vývoj osídlení; regionální identita a dědictví. Pohraničí vs. vnitrozemí; SZ Čechy vs. JV Morava; horské vs. nížinné oblasti. 2. Mezoregionální a mikroregionální úroveň: vybrané regionální jevy, procesy a problémy krajů a regionů Česka
Střední Čechy: teoretické základy sociogeografické regionalizace (M. Hampl), dichotomie město – venkov, jádro – periferie, rozvoj suburbanizace, fenomén druhého bydlení (Posázaví).
Jižní Čechy: třetihorní pánve, tradice rybníkářství, rašeliniště a jejich hospodářské využití, specifické formy cestovního ruchu (cykloturistika, vodáctví), jaderná energetika, hydroenergetika (Vltavská kaskáda), vltavíny a jejich nelegální těžba, bobr a jeho návrat do krajiny, Šumava (cestovní ruch, ochrana přírody, glaciální modelace), Novohradské hory.
Severozápadní Čechy: vymezení a vnitřní diferenciace oblasti (Plzeňský kraj, Karlovarský a Ústecký kraj, západní část Libereckého kraje); pohraničí vs. Sudety; vnitřní a vnější pohraničí; bohaté a chudé „Sudety“; hybné síly změn krajiny; (de)industrializace regionu, její důvody, dopady a význam; železná opona a (de)militarizace regionu; image, identita a přírodní a kulturní dědictví; oblast mnoha kontrastů.
Severovýchodní Čechy a Česká tabule: Krkonoše a Jizerské hory (výšková stupňovitost, geomorfologický vývoj, hospodářské využití, přírodní rizika, konflikty ochrany přírody a rekreačního využití, environmentální problémy). Podkrkonoší a Český ráj (Český ráj jako příklad geoparku, textilní průmysl). Česká křídová pánev a Česká tabule (stolní a minerální vody, těžba štěrkopísků, lužní lesy).
Slezské pomezí: vymezení a vnitřní diferenciace oblasti (Orlické hory a Poorličí, Hrubý a Nízký Jeseník, Ostravsko); Slezsko jako historický region; Sudety, odsun Němců a proměny přeshraničních vazeb a identity; proměny krajiny, osídlení, funkcí a rozvoje horských oblastí; industriální rozvoj a jeho dědictví.
Vysočina: extenzivní zemědělství a potravinářský průmysl vrchovin, problémy řídkého osídlení.
Jižní Morava: intenzivní zemědělství, podmínky pro vinařství a ovocnářství, folklór a enoturistika; Novomlýnské nádrže (Pálava); Zlínsko – Baťovo dědictví, transformace obuvnického průmyslu; náboženská struktura obyvatel a její vývoj.
Česko-slovenské pomezí: vymezení a vnitřní diferenciace oblasti (Zlínský kraj, Beskydy, Karpaty); tak trochu jiné pohraničí; horské osídlení, tradiční krajina, její proměny a ochrana; změny v hospodářském zaměření regionu; význam klíčových osobností pro rozvoj místa (příklad Zlína).
Anotace
Cílem předmětu je poskytnout podstatné poznatky z regionální geografie Česka, které jsou předkládány s důrazem na regionální syntézu (proti analytickému pojetí přednášek ze základních geografických disciplín). Přednáška je koncipována z hlediska dvou regionálních úrovní. Na národní úrovni jsou prezentovány aspekty, které výrazně diferencují území státu. Vybrané jevy, procesy a problémy jsou pak podrobněji prezentovány na regionálních a lokálních příkladech z jednotlivých krajů a regionů. Tato koncepce umožňuje postihnout jak specifika daných regionů či lokalit, tak zasazení případových studií do obecných procesů a trendů. Převládající výukovou formou je přednáška v kombinaci se samostatnou činností posluchačů, diskusí a reflexí.
Po absolvování kurzu by student měl:
• znát podstatná fakta týkající se regionální geografie Česka a bezpečně lokalizovat místopisné pojmy v rozsahu školního zeměpisného atlasu Česka
• rozumět klíčovým pojmům a procesům z RG Česka a zařadit je do kontextu různých regionálních řádů
• rozumět klíčovým problémům v území, třídit je z hlediska jejich závažnosti a znát možnosti jejich řešení
• demonstrovat na vybrané regionální problematice její regionální specifika i obecné znaky a nalézat příklady typově podobných regionů v Česku a zahraničí (zejména v Evropě)
• navrhnout koncepci výuky vybraného tématu z RG Česka pro gymnaziální studenty v konstruktivistickém pojetí