Sylabus
1. Celostátní úroveň
Fyzickogeografická poloha Česka: Česká vysočina x Západní Karpaty. Přehled geologického a geomorfologického vývoje, geomorfologicky významné jevy (krasové oblasti, pískovcové oblasti, neovulkanické tvary, glaciální tvary). Tvary reliéfu jako důsledek geologické stavby. Klimatická regionalizace, hlavní faktory ovlivňující klima na různých měřítkových úrovních, vývoj klimatu.
Základní hydrologická charakteristika, stojaté a tekoucí vody, přírodní a umělé vodní ekosystémy, podzemní vody. Půdy s důrazem na vznik půd ve vztahu k podloží a klimatu, úrodnost půd, ochrana půd. Faktory ovlivňující flóru a faunu, potenciální přirozená vegetace. Typy krajin a ekosystémů, vliv člověka na krajinu. Přírodní zdroje a jejich potenciál pro rozvoj hospodářství. Ochrana přírody a krajiny podle národní legislativy a podle mezinárodních úmluv.
Regionální diferenciace území Česka: Proměny krajiny, osídlení a kultury: proměny regionální diferenciace Česka v moderním období, vývoj administrativního členění; hybné síly změn krajiny. Typy a vývoj osídlení; regionální identita a dědictví. Pohraničí vs. vnitrozemí; SZ Čechy vs. JV Morava; horské vs. nížinné oblasti. 2. Mezoregionální a mikroregionální úroveň: vybrané regionální jevy, procesy a problémy krajů a regionů Česka
Střední Čechy: teoretické základy sociogeografické regionalizace (M. Hampl), dichotomie město – venkov, jádro – periferie, rozvoj suburbanizace, fenomén druhého bydlení (Posázaví).
Jižní Čechy: třetihorní pánve, tradice rybníkářství, rašeliniště a jejich hospodářské využití, specifické formy cestovního ruchu (cykloturistika, vodáctví), jaderná energetika, hydroenergetika (Vltavská kaskáda), vltavíny a jejich nelegální těžba, bobr a jeho návrat do krajiny, Šumava (cestovní ruch, ochrana přírody, glaciální modelace), Novohradské hory.
Severozápadní Čechy: vymezení a vnitřní diferenciace oblasti (Plzeňský kraj, Karlovarský a Ústecký kraj, západní část Libereckého kraje); pohraničí vs. Sudety; vnitřní a vnější pohraničí; bohaté a chudé „Sudety“; hybné síly změn krajiny; (de)industrializace regionu, její důvody, dopady a význam; železná opona a (de)militarizace regionu; image, identita a přírodní a kulturní dědictví; oblast mnoha kontrastů.
Severovýchodní Čechy a Česká tabule: Krkonoše a Jizerské hory (výšková stupňovitost, geomorfologický vývoj, hospodářské využití, přírodní rizika, konflikty ochrany přírody a rekreačního využití, environmentální problémy). Podkrkonoší a Český ráj (Český ráj jako příklad geoparku, textilní průmysl). Česká křídová pánev a Česká tabule (stolní a minerální vody, těžba štěrkopísků, lužní lesy).
Slezské pomezí: vymezení a vnitřní diferenciace oblasti (Orlické hory a Poorličí, Hrubý a Nízký Jeseník, Ostravsko); Slezsko jako historický region; Sudety, odsun Němců a proměny přeshraničních vazeb a identity; proměny krajiny, osídlení, funkcí a rozvoje horských oblastí; industriální rozvoj a jeho dědictví.
Vysočina: extenzivní zemědělství a potravinářský průmysl vrchovin, problémy řídkého osídlení.
Jižní Morava: intenzivní zemědělství, podmínky pro vinařství a ovocnářství, folklór a enoturistika; Novomlýnské nádrže (Pálava); Zlínsko – Baťovo dědictví, transformace obuvnického průmyslu; náboženská struktura obyvatel a její vývoj.
Česko-slovenské pomezí: vymezení a vnitřní diferenciace oblasti (Zlínský kraj, Beskydy, Karpaty); tak trochu jiné pohraničí; horské osídlení, tradiční krajina, její proměny a ochrana; změny v hospodářském zaměření regionu; význam klíčových osobností pro rozvoj místa (příklad Zlína).
Anotace
Cílem předmětu je poskytnout podstatné poznatky z regionální geografie Česka, které jsou předkládány s důrazem na regionální syntézu (proti analytickému pojetí přednášek ze základních geografických disciplín). Přednáška je koncipována z hlediska dvou regionálních úrovní. Na národní úrovni jsou prezentovány aspekty, které výrazně diferencují území státu. Vybrané jevy, procesy a problémy jsou pak podrobněji prezentovány na regionálních a lokálních příkladech z jednotlivých krajů a regionů. Tato koncepce umožňuje postihnout jak specifika daných regionů či lokalit, tak zasazení případových studií do obecných procesů a trendů. Převládající výukovou formou je přednáška v kombinaci se samostatnou činností posluchačů, diskusí a reflexí.
Po absolvování kurzu by student měl:
• znát podstatná fakta týkající se regionální geografie Česka a bezpečně lokalizovat místopisné pojmy v rozsahu školního zeměpisného atlasu Česka
• rozumět klíčovým pojmům a procesům z RG Česka a zařadit je do kontextu různých regionálních řádů
• rozumět klíčovým problémům v území, třídit je z hlediska jejich závažnosti a znát možnosti jejich řešení
• demonstrovat na vybrané regionální problematice její regionální specifika i obecné znaky a nalézat příklady typově podobných regionů v Česku a zahraničí (zejména v Evropě)
• navrhnout koncepci výuky vybraného tématu z RG Česka pro gymnaziální studenty v konstruktivistickém pojetí