Pluralismus teorie výchovy se pro pedagogy a studenty pedagogiky stal něčím samozřejmým a přirozeným. Pokud budujeme otevřenou, demokratickou a pluralitní společnost, tak se to musí dotýkat i pedagogiky.
I když to pro některé může přinést pocity nejistoty a opětovnou potřebu uzavřít se do monistické vědy, která odvrhne a vyloučí všechny alternativy vůči instrumentální a pozitivistické pedagogice. Teorie výchovy by měla tedy nabízet druhou cestu, cestu - která sice přináší nejistotu - ale přináší pedagogiku otevřenou a bez hranic.
Měla by studentovi oboru pedagogika posloužit jako mapa, která může poutníkovi ukázat cestu v této spletitosti současných i nedávno minulých pedagogických teorií, směrů a proud ů.