Sylabus
Littérature française du tournant du XIXe et du XXe siècle
Konec století: všeobecný rámec a klíčové pojmy
Post-romantická literatura - zrod modernity; subjektivizace a pluralizace subjektu, konceptualizace nevědomí; pnutí mezi starým a novým; dvoznačnost této zlomové epochy. Epistemologciká revoluce (Freud, Einstein) – krize základních pojmů jako subjekt, skutečnost a (její) reprezentace.
Filosofické, psychologické a ideové pozadí konce století
Arthur Schopenhauer – Svět jako vůle a představa, 1819.
Paul Bourget – Eseje o současné psychologii, 1883.
Vrstvy a významy pojmu úpadek/dekadence (historické, sociologické, fyziologické, kulturní, estetické).
Původ a implikace pojmů symbol a symbolismus.
Dandysmus – d’Aurevilly + Baudelaire.
Básníkovo « prokletí ».
Vývojová osa poezie 1) Baudelaire, Charles, Les Fleurs du mal, 1857.
Důkladně znát básně: Albatros, Une Charogne, Les correspondances, L’Homme et la mer. Mezi romantismem a symbolismem. Estetika protikladů, satanismus, střet spleenu a Ideálu. Postavení básníka a jeho společenské, psychologické a historické souvislosti. 2) Le comte de Lautréamont (Isidore Ducasse), Les Chants de Maldoror, 1869.
Intertextualita, stylová a žánrová různorodost, vzdor a vzpoura, uctívání zla, podvratnost a parodie, estetika hnusu a ošklivosti, déchaînement et vertige d’une écriture libérée. 3) Verlaine, Paul, Poèmes saturniens, 1866.
Parnasistní dědictví, hudebnost; melancholie a saturnismus; neurčitost a rozpitost; obnova versifikace. 4) Rimbaud, Arthur, Illuminations, 1886 ; Une saison en Enfer, 1873. Důkladně znát básně: Ma bohème, Le Dormeur du val, Le Bateau ivre, Les Voyelles. Vzpoura, « vidoucí básník »; alchymie slova, antilogika, soustavné rozrušování smyslů, «Já je někdo jiný». 5) Valéry, Paul, Narcisse parle, 1891.
Sebepozorování, sebezpyt, zrcadlo, narcistní zdvojení, přepis mýtu. 6) Nový duch v básnictví: Apollinaire, Guillaume, Alcools, 1913. Zone. Volný verš, zrušení interpunkce; mezi tradičností a moderností; rozmanitost tónů, stylů, rejstříků; polytematismus a kubismus v poezii. Město a městská krajina – básník-flâneur (Baudelaire, cf. Adorno).
Vývojová osa prózy 1) Huysmans, Joris-Karl, A rebours, 1884. Proměna narativu.
Estetismus, neuróza/duševní porucha jakožto znak hrdinovy vyvolenosti a nadřazenosti, solipsismus, zemdlelost, elitářství, dandysmus, krize vědomí. 2) Gide, André, Traité du Narcisse. Théorie du symbole, 1891.
Idea, idealismus, neoplatonismus, nepřímé versus přímé vyjadřování (evokace, sugesce versus deskripce, denotace), kouzelná moc jazyka, metafyzické aspirace, onirismus (snění, snovost...), básníkovo poslání.
Dujardin, Schwob, Rodenbach, Gourmont – znát rámcově. 19.5. Epreuve écrite
Požadavky ke splnění zápočtu ze semináře:
Studenti obdrží sylabus na prvním semináři.
Odevzdají 2 x « fiche de lecture » do 21.4. 2017, z čehož jedno dílo i ze sekundární literatury.
Písemný test (« commentaire composé ») 19.5. 2016 a dostanou možnost výběru tématu k referátu (10min), ke kterému napíšou resumé maximálně na dvě strany.
Sestavení seznamu četby ve francouzském jazyce v závěru semináře ke státní zkoušce (viz doporučená četba a okruhy).
ARON, Paul ; SAINT-JACQUES, Denis ; VIALA, Alain : Le Dictionnaire du littéraire. PUF, Paris 2002.
BEAUMARCHAIS, Jean-Pierre ; COUTY, Daniel : Dictionnaire des oeuvres littéraires de langue française 1, 2, 3. Bordas, Paris 1994.
PELÁN, Jiří : Kapitoly z francouzské a italské literatury. Torst, Praha 2000.
Notre séminaire complète le cours magistral.
Cours de Catherine Ebert-Zeminova :
Tournant du XIXe et du XXe siècle - Conflit entre tradition et modernitéNotre travail embrasse la période comprise entre les années 60 du XIXe siècle et les deux premières décennies du siècle suivant et tâche d'en saisir la dynamique et la sensibilité en étau entre la sentiment d'une fin et les efforts vers le renouveau. Le caractère de charnière de cette période transitoire sera examiné à travers la frontière ambigue entre la décadence et le symbolisme. La mise en cause des possibilités de la représentation artistique de la réalité ainsi que la mise en question de celle-ci réfrènent le mimétisme et conduisent à une redéfinition de la fonction de l'art.
L'introduction à la conception finiséculaire du symbole ainsi qu'aux enjeux majeurs du décadentisme (esthétisation de la perversion, du morbide, culte de l'artificiel etc.) balise la voie à la rupture advenue avec la révolution épistémologique du tournant du XIXe et du XXe siècles (Freud, Einstein...). Le divorce d'avec la tradition, en particulier avec la conception cartésienne du sujet et la conception positiviste de la réalité est dès lors radicalisé par les précurseurs des avant-gardes, tels Apollinaire et Jacob, qui ont une part de lion dans la redéfinition, amorcée par Baudelaire, de la modernité et dans la cristallisation de ce concept, dont les implications sont infléchies vers nombre de paradoxes dont nous examinerons le plus important, celui du rapport entre l'éphémère et le permanent.
Mots clés : modernité; antimimétisme ; le Beau-le Laid ; alchimie du Verbe ; synesthésie ; esthétisme, esthétisation de la morbidité ; antiréalisme et ornementalisme de la littérature ; fin-de-siècle ; symbole, mythe et intertextualité ; symbolisme et décadence : leur ligne de partage et leurs interférences. Auteurs clés : Baudelaire, Verlaine, Rimbaud, Mallarmé, Huysmans, Valéry, Gide, Apollinaire. Références philosophiques et culturelles : Platon et son dualisme ; Swedenborg ; Nietzsche ; Schopenhauer ; E. von Hartmann ; Freud ; Gobineau ; W. Benjamin.
Anotace
Období od 60. let 19. století do 1. decenia 20. století předkládáno jako kritický moment střetu mezi tradicí a moderností.
Filosofický podklad symbolistické poetiky (platonský dualismus, ezoterická učení o všeobecné analogii). Problematika hranic mezi symbolismem a dekadencí. Dobová reinterpretace mýtů.
Epistemologický zlom; estetická radikalizace a pre-avantgarda: G. Apollinaire.