Předmět je shrnutím získaných vědomostí ve skladbě francouzského jazyka a je postaven na využití dosavadních znalostí v minulých semestrech. Soustřeďuje se na promítnutí souřadných a podřadných vztahů v praktickém pojetí.
Potřebné je rozlišení odlišností v české syntaxi a syntaxi francouzské, a to zejména ve specifických přístupech k odporovacímu vztahu (zde ve vedlejší větě v opozici postavena přípustka) a ke vztahu důsledkovému (zde v podřadném souvětí důsledek jako vyjádření míry). Jde dále o prohlubování ve zvládnutí souřadících a podřadících spojek v rámci souvětí, dále předložek v nominálních konstrukcích.
Problematika zahrnuje také polovětné konstrukce představované gérondif, participe présent, participe passé, infinitivem. Záměrem je získání zběhlosti v transformaci, tzn. nahrazování jednoduchých vět či polovětných konstrukcí souvětnými celky s použitím odpovídajících spojovacích výrazů a nahrazování souvětných celků konstrukcemi jednoduchých vět s patřičnými předložkovými vazbami.
Náplň předmětu je inovována zdůrazněním rozdílů v české a francouzské syntaxi v případech opposition a důsledku, dále v infinitivních konstrukcích.