Sylabus
V jednotlivých blocích jsou objasněny typy dětských skupin, jejich zaměření, struktura a cíle skupinové práce.
V klinické práci diagnostické a především terapeutické je práce členěna do malých ( 8-12 členů) či větších skupin ( střední ? 14-20 členů a velké 20-30 členů) ? podle počtu účastníků. Skupiny jsou sestavovány buď jako homogenní ( podle věku, případně podle pohlaví, vzdělání, ale především s ohledem na diagnózy, či také podle terapeutického cíle),nebo jako heterogenní. Dále jsou v praxi využívány skupiny uzavřené či otevřené ? vždy nejen podle možností, ale především s ohledem na cíle skupinové práce.
Z časového hlediska rozlišujeme podle délky trvání skupinové práce skupiny krátkodobé a dlouhodobé.
Indikace zařazení do skupinové práce je podmíněna jednak faktory na straně pracovníka / terapeuta- jeho vzdělání, kompetence, dovednosti, jednak faktory na straně dítěte ? věk, vývojová úroveň, typ problémů se kterými má být do skupiny zařazeno- resp. diagnoza.
Neopominutelnou úlohu však mají i faktory vnější ? např. časové možnosti účastníků, vhodnost prostor k setkávání, velkou roli mají i postoje rodičů dítěte k této formě práce.
Nejen při větších skupinách se osvědčuje účast dvou osob/ terapeutů ? zpravidla se střídají v roli terapeuta a koterapeuta. Jako obzvláštˇ výhodné ?pro lepší sledování dění ve skupině, pro možné doplňování v přístupu i pro možnou korekci a v neposlední řadě pro modelové chování směrem k frekventantům dětské skupiny ? je vedení skupin pracovníky/terapeuty ve dvojici žena a muž.
Terapeutický vztah musí být vždy přiměřený problémům dítěte a zohledňovat nejen věk dítěte, ale hlavně jeho vývojovou úroveň a osobnost dítěte a je třeba reflektovat i jeho momentální fyzický a psychický stav.. K tomu se úzce váže volba prostředků komunikace a nabídka skupinové práce.
Základem je ovšem vybudování vztahu důvěry. Velmi často pracujeme ve skupinách s úzkostí a tenzí, nedůvěrou i pocity ohrožení, se kterými děti přicházejí i díky déletrvajícím problémům, pro které je jejich okolí ( rodiče, škola, lékař?)často hodnotí negativně a odesílá je na vyšetření/terapii.
Práce s dětskou skupinou předpokládá nejen schopnost empatie, ale především znalost zákonitostí psychického vývoje a jejich variability, dále dovednosti z oblasti komunikace a znalosti různých technik se značnou schopností improvizace .
V průběhu práce s dětskou skupinou je nutno počítat s vytvořením vztahu závislosti ? se kterým by měl pracovník umět zacházet a závislost postupně zpracovat a aktivně přetvářet v samostatnost.
Důležité je reflektovat vlastní citlivost nejen k tématům, která jsou do skupiny vnášena, ale i např. k míře direktivity a aktivity, se kterou přichází terapeut.
Požadavek na aktivitu terapeuta je u dětské skupiny zpravidla vyšší než u skupiny dospělých osob, vždy však by měl především poskytovat prostor, ve kterém dominuje přijetí bez hodnocení, resp. negativní hodnocení by mělo být minimalizováno a povzbuzování, oceňování pozitivních projevů by mělo převažovat.
Způsob vedení skupiny je podmíněn podle cílů, ale i podle zkušeností, zaměření a osobních vlastností toho, kdo skupinu vede.
Reflexe práce ve skupině je v současné době jištěna i formou intervize a supervize pro pracovníky, která je u řady pracovišt již neodmyslitelnou součástí práce s klienty.
Pro psychoterapeutickou skupinu by měl mít terapeut speciální vzdělání včetně sebezkušenostního výcviku.
Psychosociální konflikty, které se ve skupinách řeší, jsou zpracovávány často se silnou emocionální angažovaností ? dítě může své emoce vyjádřit, zažít jejich přijetí, reflektovat je a může je konfrontovat s dalšími členy skupiny.
Při skupinové práci je nutno vytvořit bezpečné prostředí pro vyjadřování i rozšiřování emocionální škály účastníků, aby bylo možno tyto emocionální prožitky, včetně afektů časem upravovat, korigovat i verbalizovat - často sociálně přijatelnějším způsobem.
Jednou z rolí terapeuta je facilitace problémového chování a projevů dětí ve skupině, s následným nácvikem nových, žádoucích vzorců.
Děti se učí v tomto procesu osvojovat nové strategie vyrovnávání se se stresem,nároky , učí se i otevřené komunikaci, zpětným vazbám včetně poskytování i přijímání pomoci od druhých a druhými.
Nezbytnou podmínkou pro práci se skupinou ( a dětskou zvláště) je důkladná znalost skupinové dynamiky ? její utváření, vývoj, i znalost rolí členů skupin.
Dětskou skupinu velmi často provází skupina rodičovská ? výhodné pro všechny zúčastněné nejen z časových důvodů jsou skupiny probíhající paralelně ? dětská s rodičovskou.
Nároky na terapeuty jsou ovšem vysoké ? skupinové dění je nutno vzájemně konzultovat a kooperovat na tématech, případně i technikách.
V kurzu jsou teoretické poznatky ilustrovány praktickými prožitky při vlastní práci ve skupině. Prakticky si tak frekventanti procvičí role ve skupině, prožijí i fáze vytváření skupiny.
Sebezkušenostně si osvojí poznatky o faktorech, které působí na chování a projevy dětské klientely, prožijí a mají možnost si zvědomit procesy, které probíhají jak u účastníků skupiny, tak na straně psychologa, který se skupinou pracuje.
Zároveň jsou v kurzu zmiňovány i limity práce s dětskou skupinou, zdůrazňovány jsou etické principy a problémy, které je nutno mít na zřeteli.
Anotace
Cílem kurzu je seznámení studentů se specifiky práce s dětskou skupinou v podmínkách především klinické praxe.
V průběhu kurzu jsou objasněny typy dětských skupin, jejich zaměření, struktura takové skupiny i adekvátní cíle skupinové práce.
Studentům je vysvětlen přehled možností jednotlivých přístupů ? technik v psychologické praxi cílených podle účelnosti k diagnostice či terapii.
Součástí výuky je nejen teoretické seznámení s problematikou, ale i praktické procvičení rolí ve skupině, včetně vedení skupiny, aby si studenti mohli sebezkušenostně osvojit poznatky o prožívání a faktorech působících na chování a projevy jak na straně dětské klientely, tak na straně psychologa pracujícího s dětskou skupinou..
Zdůrazňovány jsou také limity této práce a etické problémy, které se k ní váží.
Zařazeny jsou i otázky koterapeutů a problémy intervize a supervize této práce.
Odborná literatura:
BAŠTECKÁ, B.; GOLDMANN, P. Základy klinické psychologie. Praha: Portál, 2001.
HORT, V.; HRDLIČKA, M.; KOCOURKOVÁ, J. Dětská a adolescentní psychiatrie. Praha: Portál, 2000.
KRATOCHVÍL, S. Teorie a praxe skupinové psychoterapie. Praha: Portál, 2002.
MILLAROVÁ, S. Psychologie hry. Praha: Pyramida, 1978.
ŘÍČAN, P.; KREJČÍŘOVÁ, D. a kol. Dětská klinická psychologie. Praha: Grada, 1997.
SVOBODA, M. (ed.).; KREJČÍŘOVÁ, D.; VÁGNEROVÁ, M. Psychodiagnostika dětí a dospívajících. Praha: Portál, 1999.
VYBÍRAL, Z. Psychologie lidské komunikace. Praha: Portál, 2000.
Mezinárodní klasifikace nemocí 10.revize. Praha: Psychiatr.centrum, Zprávy č. 102, 1992.