Syllabus
V jednotlivých blocích jsou objasněny typy dětských skupin, jejich zaměření, struktura a cíle skupinové práce.
V klinické práci diagnostické a především terapeutické je práce členěna do malých ( 8-12 členů) či větších skupin ( střední ? 14-20 členů a velké 20-30 členů) ? podle počtu účastníků. Skupiny jsou sestavovány buď jako homogenní ( podle věku, případně podle pohlaví, vzdělání, ale především s ohledem na diagnózy, či také podle terapeutického cíle),nebo jako heterogenní. Dále jsou v praxi využívány skupiny uzavřené či otevřené ? vždy nejen podle možností, ale především s ohledem na cíle skupinové práce.
Z časového hlediska rozlišujeme podle délky trvání skupinové práce skupiny krátkodobé a dlouhodobé.
Indikace zařazení do skupinové práce je podmíněna jednak faktory na straně pracovníka / terapeuta- jeho vzdělání, kompetence, dovednosti, jednak faktory na straně dítěte ? věk, vývojová úroveň, typ problémů se kterými má být do skupiny zařazeno- resp. diagnoza.
Neopominutelnou úlohu však mají i faktory vnější ? např. časové možnosti účastníků, vhodnost prostor k setkávání, velkou roli mají i postoje rodičů dítěte k této formě práce.
Nejen při větších skupinách se osvědčuje účast dvou osob/ terapeutů ? zpravidla se střídají v roli terapeuta a koterapeuta. Jako obzvláštˇ výhodné ?pro lepší sledování dění ve skupině, pro možné doplňování v přístupu i pro možnou korekci a v neposlední řadě pro modelové chování směrem k frekventantům dětské skupiny ? je vedení skupin pracovníky/terapeuty ve dvojici žena a muž.
Terapeutický vztah musí být vždy přiměřený problémům dítěte a zohledňovat nejen věk dítěte, ale hlavně jeho vývojovou úroveň a osobnost dítěte a je třeba reflektovat i jeho momentální fyzický a psychický stav.. K tomu se úzce váže volba prostředků komunikace a nabídka skupinové práce.
Základem je ovšem vybudování vztahu důvěry. Velmi často pracujeme ve skupinách s úzkostí a tenzí, nedůvěrou i pocity ohrožení, se kterými děti přicházejí i díky déletrvajícím problémům, pro které je jejich okolí ( rodiče, škola, lékař?)často hodnotí negativně a odesílá je na vyšetření/terapii.
Práce s dětskou skupinou předpokládá nejen schopnost empatie, ale především znalost zákonitostí psychického vývoje a jejich variability, dále dovednosti z oblasti komunikace a znalosti různých technik se značnou schopností improvizace .
V průběhu práce s dětskou skupinou je nutno počítat s vytvořením vztahu závislosti ? se kterým by měl pracovník umět zacházet a závislost postupně zpracovat a aktivně přetvářet v samostatnost.
Důležité je reflektovat vlastní citlivost nejen k tématům, která jsou do skupiny vnášena, ale i např. k míře direktivity a aktivity, se kterou přichází terapeut.
Požadavek na aktivitu terapeuta je u dětské skupiny zpravidla vyšší než u skupiny dospělých osob, vždy však by měl především poskytovat prostor, ve kterém dominuje přijetí bez hodnocení, resp. negativní hodnocení by mělo být minimalizováno a povzbuzování, oceňování pozitivních projevů by mělo převažovat.
Způsob vedení skupiny je podmíněn podle cílů, ale i podle zkušeností, zaměření a osobních vlastností toho, kdo skupinu vede.
Reflexe práce ve skupině je v současné době jištěna i formou intervize a supervize pro pracovníky, která je u řady pracovišt již neodmyslitelnou součástí práce s klienty.
Pro psychoterapeutickou skupinu by měl mít terapeut speciální vzdělání včetně sebezkušenostního výcviku.
Psychosociální konflikty, které se ve skupinách řeší, jsou zpracovávány často se silnou emocionální angažovaností ? dítě může své emoce vyjádřit, zažít jejich přijetí, reflektovat je a může je konfrontovat s dalšími členy skupiny.
Při skupinové práci je nutno vytvořit bezpečné prostředí pro vyjadřování i rozšiřování emocionální škály účastníků, aby bylo možno tyto emocionální prožitky, včetně afektů časem upravovat, korigovat i verbalizovat - často sociálně přijatelnějším způsobem.
Jednou z rolí terapeuta je facilitace problémového chování a projevů dětí ve skupině, s následným nácvikem nových, žádoucích vzorců.
Děti se učí v tomto procesu osvojovat nové strategie vyrovnávání se se stresem,nároky , učí se i otevřené komunikaci, zpětným vazbám včetně poskytování i přijímání pomoci od druhých a druhými.
Nezbytnou podmínkou pro práci se skupinou ( a dětskou zvláště) je důkladná znalost skupinové dynamiky ? její utváření, vývoj, i znalost rolí členů skupin.
Dětskou skupinu velmi často provází skupina rodičovská ? výhodné pro všechny zúčastněné nejen z časových důvodů jsou skupiny probíhající paralelně ? dětská s rodičovskou.
Nároky na terapeuty jsou ovšem vysoké ? skupinové dění je nutno vzájemně konzultovat a kooperovat na tématech, případně i technikách.
V kurzu jsou teoretické poznatky ilustrovány praktickými prožitky při vlastní práci ve skupině. Prakticky si tak frekventanti procvičí role ve skupině, prožijí i fáze vytváření skupiny.
Sebezkušenostně si osvojí poznatky o faktorech, které působí na chování a projevy dětské klientely, prožijí a mají možnost si zvědomit procesy, které probíhají jak u účastníků skupiny, tak na straně psychologa, který se skupinou pracuje.
Zároveň jsou v kurzu zmiňovány i limity práce s dětskou skupinou, zdůrazňovány jsou etické principy a problémy, které je nutno mít na zřeteli.
Annotation
The aim of the course is to acquaint students with the specifics of working with a child group in terms of mainly clinical practice. During the course, the types of children's groups, their focus, the structure of such groups and the adequate goals of group work are explained.
Is an overview of the possibilities of individual approaches explained to students? techniques in psychological practice targeted to fitness for diagnosis or therapy. Part of the course is not only a theoretical introduction to the issue, but also practical exercise of roles in the group, including group leadership, so that students can acquire the experience of experiencing and factors influencing behavior and manifestations both on the part of children and on the side of a child psychologist.
The limits of this work and the ethical issues related to it are also emphasized. Also included are questions of co-therapists and problems of intervention and supervision of this work.