Sylabus
Tématem kurzu je poradenská profese její pojetí z hlediska historického a současného. Jedinec má právo na kvalifikovanou poradu i psychologickou pomoc, která mu poskytuje spolehlivé informace pro rozhodování i rozvíjení kvalit jeho osobnosti i při zvládání situačních či vývojových krizí. Pozornost bude věnována odborné připravenosti poradců, etice poradenské práce, objasnění jednotlivých etap poradenského procesu. Dalším tématem bude analýza termínů diagnostika, intervence, konzultační aktivity v poradenské činnosti s konkretizací v oblasti školství. Péče o duševní zdraví jako základní prevence zdravého rozvoje osobnosti, přínosy poradenských služeb v této oblasti, rozvíjení profesních kompetencí v oblasti psychologického poradenství u osob odpovědných za výchovu dětí a mládeže.
Poradenská pracoviště typu pedagogicko-psychologické poradny mají v našich zemích dlouhodobou tradici, avšak od svých počátků prošla tato zařízení řadou proměn. Jeden z velmi významných posunů přinesl nový Zákon o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání č. 561/2004 Sb. , platný od počátku roku 2005 a specifikovaný v poradenské praxi vyhláškou 72 ze dne 9. února 2005 o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních. V této vyhlášce jsou jmenovány poradenské subjekty (škola, školské pracoviště, SPC, PPP) a podmínky nezbytné pro poskytování poradenských služeb a je zde specifikována i náplň činnosti poraden (Příloha č.1 k vyhlášce č.72/2005 Sb.). Kromě psychologické a speciálně pedagogické diagnostiky je věnována značná pozornost též dlouhodobé intervenci.
Role poradce v pedagogicko?psychologické poradně a jeho profesní kompetence
Poradenský pracovník zastává při své práci řadu rolí, je expertem, diagnostikem, rádcem, terapeutem a průvodcem. Reaguje na zakázku klienta a musí být schopen zvolit přístup adekvátní situaci. Na všechny tyto své role by měl být jako profesionál připravován.
V případě, že je zakázkou testování, diagnostika či posouzení stavu, tehdy je expertem, diagnostikem, drží se předem předepsaných postupů. Součástí jeho expertní role je též předávání informací, návodů, které klientovi chybí, určitý druh vzdělávání (vysvětlí diagnózu, popíše vhodné postupy). Na tuto roli musí být terapeut předem i teoreticky vzděláván, pracuje podle určitých návodů.
Zároveň může být psycholog poradcem, pokud se na něj obrací klient či klientská rodina o radu, která ve své podstatě znamená využití možností systému ( ?jak to v naší situaci dělat jinak??), podporuje to, co je dosažitelné, co je k dispozici. Poradce je k této pozici též školen, ale reaguje tvořivě, teď a tady, bez předem daných návodů. Poradenství v tomto úzkém slova smyslu v sobě nezahrnuje radikální změnu.
Pokud je zakázkou změna, ukončení trápení, vyřešení problémové situace, pak se poradenský pracovník stává terapeutem, psychoterapeutem. Psychoterapie je dlouhodobou spoluprácí na změně, přijímajícím vztahem, který má vymezený cíl a vlastní zákonitosti. Psychoterapie se také odehrává aktuálně tady a teď, vyžaduje však speciální psychoterapeutický výcvik.
V případě, že zakázkou není změna situace, například situace je neměnitelná, týká se i členů rodiny, kteří odmítají spolupracovat a podobně, pak se poradenský pracovník stává průvodcem klienta. Nepokouší se situaci měnit, ale pomáhá ji klientovi lépe snášet, provází jej.
Poradenský psycholog se musí neustále vzdělávat, je člověkem teoreticky znalý mnoha psychologických nástrojů, metod, směrů a škol, který si volí některou či některé z nich dle svého osobního zaměření a na základě této koncepce pracuje s klienty.
Etika práce v poradenství
S otázkami souvisejícími s profesní etikou se setkávají v denní praxi všichni, kdo pracují v pomáhajících profesích. Psychologové a speciální pedagogové ve školství např. při rozhodování o svých možnostech, o postupech péče o žáky, kterým poskytují poradenskou či preventivně výchovnou péči, při vymezování míry vlastní zodpovědnosti a povinností vůči nim, při diskusích s učiteli a s řediteli škol, při podávání zpráv o žácích, které mají v péči různým institucím (např. OPD, policie, soudy apod.) a v řadě dalších situací. Osobním východiskem profesně etického přístupu každého odborníka v pomáhající profesi je vědomí zodpovědnosti za jeho vlastní zásahy a doporučení (zodpovědnosti za důsledky vlastních odborných rozhodnutí).
Pomoc při řešení profesně etických otázek mu poskytují etické standardy, zásady či kodexy, které řeší hlavně následující otázky : 1. prospěch klienta
Jedna z prvořadých zásad všech etických kodexů je zásada o prospěchu klienta. Dodržování této zásady znamená, že pracuje-li s nějakým klientem nebo skupinou klientů, resp. s jeho (jejich) rodiči, nadřazuje tím jeho (jejich) zájem či prospěch, nad zájmy a prospěch školy či instituce, ve které je zaměstnán. Prospěch klienta (žáků), se kterým/i pracuje, je také samozřejmě nadřazen nad prospěch, který může poradce jako soukromá osoba či jako odborník z této práce či ze vztahu s žákem a jeho rodiči mít. Se zásadou o prospěchu klienta souvisí často uváděná povinnost uvědomit si své limity a v případě, že nemohu pomoc poskytnout adekvátně sám, nabídnout pomoc při nalezení jiných odborníků. 2. kompetence a vědomí jejich hranic
Tato zásada laicky říká: nepouštěj se sám do ničeho, co nemůžeš nebo neumíš dělat a současně ukládá povinnost pracovat na sobě a učit se. Souvisí samozřejmě velmi úzce se zásadou o prospěchu klienta. Problematika kompetencí souvisí značně i s otázkami motivace k práci v pomáhající profesi, s důvody, proč chceme někomu pomáhat, co nás k tomu vede, co nás na této práci přitahuje. Všechny své důvody si asi nejsme schopni plně uvědomit, nicméně čím víc o nich víme, čím lépe jsme schopni svoje emoce a motivy související s pomáháním druhým lidem rozpoznávat a orientovat se v nich, tím jsme kompetentnější a tím lépe také rozeznáváme hranice svých kompetencí.
Péče o sebe (self interest) se někdy se v některých kodexech uvádí jako samostatný princip, v jiných jako součást zásady týkající se kompetencí. K péči o sebe patří sebevzdělávání, a to jak ve smyslu učení se nějakým novým znalostem a dovednostem, tak i ve smyslu lidského zdokonalování sebe. 3. důvěrnost informací
Důvěrnost informací je etickou zásadou, která má obvykle i právní podložení. Zahrnuje následující pravidla:
- informace získané o klientech a jejich rodinných poměrech (včetně informací získaných prostřednictvím speciálních metod) může být poskytnuta druhé osobě pouze se souhlasem žáka, resp. jeho zákonného zástupce
- je třeba dbát na ochranu osobních a zejména citlivých údajů v evidenci a v dokumentaci, kterou si o žácích vede
- informace, které psycholog získá při preventivních a poradenských činnostech rozebírá pouze z odborných důvodů a pouze s osobami, které se daným případem zabývají
- chce-li poradenský pracovník použít tyto informace v publikacích, přednáškách apod. získá k tomu buď předem potřebný souhlas nebo dostatečně skryje všechny informace, které by mohly naznačit totožnost klienta/žáka a jeho rodičů
Speciální metody
Zásady pro používání speciálních metod a postupů vyplývají ze zásad o kompetencích a o důvěrnosti informací. Každý odborník pracuje jen s takovými metodami a postupy, které umí správně používat a spolehlivě interpretovat; nenapomáhá také prosazovat jejich používání nedostatečně vyškolenými nebo jinak nekvalifikovanými osobami. O zjištěních, která pomocí speciálních metod učinil, vede poradenský pracovník záznamy, které je povinen chránit před zneužitím.
Informovaný (poučený) souhlas
Informovaným nebo poučeným souhlasem se rozumí povinnost respektovat právo klientů na to, aby jim byl vysvětlen charakter a účel postupů, které při práci s nimi chceme použít, a to takovým jazykem, kterému jsou schopni porozumět. Při práci s nezletilými mají právo na vysvětlení charakteru a účelu zvolených postupů také jejich zákonní zástupci. Pokud chce poradenský pracovník použít při své práci se žáky speciálních metod, se kterými nelze pracovat anonymně (např. sociometrických), je třeba, aby získal předem informovaný souhlas v písemné formě.
Další povinností poradenského pracovníka je sdělit žákům, resp. též jejich zákonným zástupcům, přiměřenou formou veškeré své závěry, ke kterým na základě vyhodnocení všech získaných informací došel, případně i vysvětlit, jak k nim došel. Teprve na tomto základě pak již informovaným klientům, žákům a rodičům předkládá ve formě návrhů možná řešení a diskutuje o nich s nimi. Z těchto diskusí by pak měla vzejít dohoda o dalším postupu.
Profesionální vztahy
Etické profesionální vztahy zahrnují takové jednání poradenského pracovníka, které bere náležitý ohled na potřeby, odbornou způsobilost a povinnosti svých kolegů a respektuje obsah činnosti ostatních odborníků, kteří se jakýmkoli způsobem podílejí na péči o žáky, s nimiž poradce pracuje.
Poradenský proces a jeho fáze
Poradenský proces lze de
Anotace
Anotace kurzu: Cílem kurzu je poskytnout studentům všeobecně vzdělávacích předmětů informace vzniku a vývoji pedagogicko-psychologickém poradenství, o současném poradenském systému a nových trendech v poradenství. Studenti se seznamují s odbornými činnostmi a úkoly jednotlivých poradenských článků (výchovný poradce, školní psycholog a speciální pedagog, PPP, SPC, SVP, IPPP) a s nejčastěji řešenými problémy žáků základních škol, žáků mladšího i staršího školního věku.
Témata předmětu: • Poradenství v systému psychologických disciplín. • Vznik a vývoj výchovného poradenství ve světě a u nás. • Současný systém pedagogicko-psychologického poradenství, legislativa, nové trendy v poradenství. • Činnosti a kompetence jednotlivých článků poradenství ve školství: školní poradenské pracoviště: výchovný poradce, metodik prevence, školní psycholog a školní speciální pedagog; pedagogicko-psychologické poradna, speciálně-pedagogické centrum, středisko výchovné péče, neziskové organizace, pedopsychiatr a lékařská zařízení. • Odborné činnosti PPP a SPC: diagnostika, náprava a intervence, informační a konzultační činnost. • Nejčastější poradnami řešené problémy školního věku: profesionální volba a volba vzdělávací cesty, vývojové poruchy učení a chování, otázka špatného prospěchu, neurotické obtíže, agresivní a asociální chování, vývojové obtíže a krize rodičovské autority.