Sylabus
de o úvoddo Freudova učení, a to prostřednictvím sledování vývoje jeho centrálního pojmu „pud“. Čistě klasifikačně nazíráno probíhal tento vývoj od pouhého vyčlenění sexuality jako zpožděného sektoru velkých potřeb (1895, v rukopisu „Entwurf einer Psychologie“) ke konfliktu pudů sebezáchovných („hlad“) vs. sexuálních, libida („láska“) (1905, ve „Třech pojednáních k teorii sexuality“), dál k ustavení narcistního plus objektního libida vs. sebezáchovy (1914, v „K zavedení narcismu“) až k protikladu pudů života, erótu (složenému z objektního libida, z narcistního libida a ze sebezáchovy) vs. jáských pudů smrti (téměř synomicky čistý sadismus, agrese, destrukční pud, nenávist) (1920, v „Mimo princip libosti“, a až do konce díla).
„Pud“ je v textu dán na počátku do kontrastu s „identifikací“ jakožto pojmem, který je vědami o člověku a zejména mainstreamovou psychologií, na rozdíl od „pudu“, z psychoanalýzy přejat a s oblibou používán jako ryze kognitivní vysvětlení konfliktů psychiky.
Poté se ukáže, že identifikace má i u Freuda samého nesmírně důležité místo, když vystupuje v tzv. primární identifikaci s nositelem falu v dané rodině, ve vytěsnění oidipského komplexu a v ustavení Nadjá, a v dalších životních situacích, jako jsou tzv. narcistní volba objektu, idealizující „zamilovanost“ a adorace vůdce (viz „Davová psychologie a analýza Já“ z r. 1921), kde už téměř nejde odlišit byť tzv. cílově inhibované pudové obsazení či volbu objektu od pravé identifikace jinak, než identifikačním aktem introjekce („být jako on“, přenést rys objektu do sebe).
S tím pak přichází další zvrat. Každou identifikací dochází k sublimaci, k desexualizaci libida, které se kvůli svému návratu do sféry Já naředí a ztratí valenci neutralizovat, vázat pudy smrti (viz „Já a Ono“, 1923). Tato reálná (ne už vědecká) „kognitivizace“ má důsledky v tzv. pudové ekonomii a v produkci libosti, spojené s uspokojováním pudů. Fungování tzv. principu libosti jakožto hlavního operátoru činnosti psychického aparátu (v rámci Freudova „teoretického hédonismu“) se stává stále komplikovanějším, dovolujícím sadistické řádění Nadjá (jáského ideálu) vůči Já, které introjikovalo nevhodný objekt (melancholie), a podmiňujícím libost způsobením si neštěstí (viz tzv. morální masochismus Já ve spisu „Ekonomický problém masochismu“, 1924).
(Pud vs. identifikace je samozřejmě jen jedna z problematik v pojmovém poli freudovského „pudu“.)
Anotace
Kurz probírá vývoj pojmu „pud“ ve Freudově díle. U zkoušky budou ověřována znalost těchto 2 textů: Já a Ono (Das Ich und das Es, 1923).
In SP 13, s. 189-230. (Viz též alternativní překlad: Já a Ono. In Freud, S. (1990) O člověku a kultuře.
Praha: Odeon, s. 98-138.) Davová psychologie a analýza Já (Massenpsychologie und Ich-Analyse, 1921). In SP 13, s. 59-128. (Viz též alternativní překlad: Psychologie masy a analýza Já.
In Freud, S. (1990) O člověku a kultuře. Praha: Odeon, s. 210-275.) Jako interpretační pomůcku je možné používat: Kučera, Miloš.
Pud u Freuda. (Karolinum, 2017).