Vznik a vývoj disciplíny diferenciální psychologie, diferenciální psychologie jako věda o člověku, faktory ovlivňující vznik diferenciální psychologie, vazby s ostatními psychologickými disciplinami především pak s psychologií osobnosti.
Hlavní okruhy problémů, jimiž se zabývá: studium individuálních rozdílů. Příčiny individuálních rozdílů, interakce dědičnost a prostředí, věk a učení jako proměnné individuálních rozdílů, skupinové rozdíly studované v diferenciální psychologii (výzkumy a jejich interpretace, důsledky).
Inteligence jako spojující článek mezi řadou výzkumů orientovaných na zjišťování skupinových rozdílů. Rozdíly v inteligenci, rozdíly mezi pohlavími (chlapci x dívky, muži x ženy, maskulinita x femininita), rasami (výzkumy bělošské a černošské rasy , A. Jensen). Rozdíly mezi lidmi dané socioekonomickým statusem (např.elaborovaný a restriktivní jazykový kód, Bernstein), genderové rozdíly - A.Oakleyová a rozdíly dané vlivy kultury apod.
Diferenciální psychologie a psychologie osobnosti.
2. Téma: Vznik psychologie osobnosti
Omezenost atomizující tendence v psychologii 19. stol., postupné zdůrazňování kategorie osobnosti. Vlivy přispívající ke vzniku psychologie osobnosti (gestaltismus, primát celku nad částmi, psychopatologie, myšlenky Ribota o vztahu mezi poruchou jedné funkce a jejím účinkem na fungování celku osobnosti, diferenciální psychologie, jedinečnost a nedělitelnost, individuálnost, experiment v psychologii, reakční čas a osobní rovnice, vliv německé charakterologie, anticipace myšlenky struktury osobnosti aj.).
Dvě tendence v rozvoji psychologie osobnosti: a) odvozování přístupů od filozofických problémů, úzký vztah k filozofii, b) distancování se od filozofických problémů, snaha nalézt specifiku tématu osobnosti v psychologii. Cattellovy 3 etapy vývoje disciplíny, Brengelmannovy čtyři fáze vývoje psychologie osobnosti.
Definice osobnosti (historicky užívané pojmy duše, persona, charakter, příbuzné pojmy individuum, jedinec, osoba, organismus). Klasifikace definic podle Allporta (hromadné, integrační, hierarchické, interakční a diferenciační definice). Vztah a vazby psychologie osobnosti k dalším teoretickým a aplikovaným psychologickým disciplínám, zejména k obecné, vývojové, sociální a klinické psychologii).
3. Téma: Hlavní témata a metody studia psychologie osobnosti.
Charakteristika hlavních témat, které studuje psychologie osobnosti: téma struktury osobnosti (zkoumání a identifikace prvků výstavby osobnosti včetně jejich uspořádání v relativně stabilní systém), téma dynamiky osobnosti (zkoumání proměnlivosti prožívání a chování člověka, zájem o přechodné, opakující se změny osobnosti), téma vývoje osobnosti (studium nevratných a trvalých změn osobnosti) a téma patologie osobnosti (poruchy struktury a dynamiky osobnosti, které znesnadňují adaptaci na běžné nároky života). Rozdíl mezi dynamikou a vývojem osobnosti.
Nomotetický, idiografický a typologický přístup k osobnosti. Charakteristika hlavních skupin metod používaných při sběru dat o osobnosti a při jejím studiu: dotazování (testové metody a jejich klasifikace, rozhovor), pozorování, analýza produktů činnosti (kresba, dílo), měření tělesných znaků. Místo experimentu v psychologii osobnosti.
4. Téma: Problematika struktury a dynamiky osobnosti
Vymezení struktury osobnosti, druhy struktury, statická struktura (typologie, faktorová struktura), dynamická struktura (z pohledu teorií učení, z aspektu hlubinných teorií). Historie zvýrazňování tématu osobnostní struktury v psychologii: podněty z filozofie, Platon a jeho vnitřní stavba duše, Aristotelův systém, pozdější vlivy: německé charakterologie, individuální reaktivita osob, vliv rozvoje různých aplikačních disciplín, které pracují s intervencí, parciální působení na jednotlivé stránky osobnosti s cílem navodit změnu v celku osobnosti, psychopatologie aj.
Současná psychologie a pojem struktura osobnosti. Různé přístupy k problematice osobnostní struktury a jejich charakteristika:
přístupy strukturující osobnost horizontálně (tradiční pojetí, snaha o identifikaci a diferenciaci funkčních osobnostních jednotek (např. Rubinštejn, Meili aj.),
přístupy strukturující osobnost vertikálně (hierarchicky uspořádané úrovně vnitřní stavby osobnosti (hlubinné modely Freud, Lerschova strukturace),
přístupy strukturující osobnost s užitím rysového hlediska: I. (typ a typologie, typologická strukturace, 2 druhy typologií ? a) vztah tělesných a psychických vlastností Hippokrates, Pavlov, Kretschmer, Sheldon aj. b) typologie, ve kterých je klíčem vztah ke světu II. faktorová strukturace: faktor, faktorová analýza, Eysenck, Cattell, Guilford a jejich systémy, systém BIG FIVE,
přístupy strukturující osobnost situačně, vztah mezi chováním jedince a situacemi, behavioristické pojetí ? osoba je funkcí situace, odmítání trvalejší struktury osobnosti (Skinner aj.),
přístupy strukturující osobnost transpersonálně rozšíření terénu strukturace a překračování hranic fyzické osoby, trv. psychologické prostředí.
Vztah struktury a dynamiky. Zpočátku oddělené zkoumání struktury a dynamiky osobnosti, 60. léta akcentování interakce mezi strukturou osobnosti (rysy) a dynamickými procesy. 3 přístupy k řešení vztahu struktury a dynamiky osobnosti. 1. období - přehodnocování psychických vlastností jako jednoznačně stabilních charakteristik individua, 2. období hledání substrátů funkcí, které regulují a určují individuální zvláštnosti jedince v jeho projevech (aktivita, emocionalita apod.), 3. období zkoumání vztahu různé interakční pohotovosti jedinců, která je dána jejich různou emotivitou, aktivitou, anticipací atd. v kontextu dalších, schopnostních a motivačních, vlastností. Vliv sociálního prostředí na individualizacaci reaktivity jedinců.
5. Téma: Průběh prožívání a činnosti osobnosti
Determinace průběhu prožívání na biologické úrovni: tělesná stavba, různé koncepce o vztahu těla a osobnosti ve 20. století (Hippokratovy 2 typy tělesné stavby, Kretschmerovy konstituční typy: leptosom, pyknik, atletik, dysplastik a jejich afinita k duševním chorobám. Sheldonova typologie: ektomorf, endomorf, mezomorf. Kritika konstitučních typologií. Biologické determinanty prožívání a činnosti osobnosti: biorytmy osobnost a rytmycita, zdroje rytmicity, rytmy osobnosti a jejich charakteristika, endokrinní aktivita biochemická individualita, typ metabolismu, hyper a hypo funkce štítné žlázy, typy VNČ a osobnost základní nervové procesy, Pavlovovy typy, Lurijův model o vztahu mozku k osobnosti (energetický, informační a integrační blok).
6. Téma: Temperamentové dispozice
Temparament osobnosti: vymezení, charakteristika základních vlastností temperamentu (vzrušivost, intenzita, hloubka a délka prožívání). Vývoj temperamentu.
Prezentace základních teorií temperamentu. Kategoriální pojetí temperamentu: (humorální pojetí Hippokratovo a Galénovo). Dimenzionální pojetí temperamentu: Kretschmerova teorie temperamentu: cyklotýmní, schizotýmní a viskózní temperament, Sheldonova teorie temperamentu: viscerotonie, cerebrotonie a somatotonie, Heymans-Wiersmova teorie temperamentu, ověřování hypotetických dimenzí: emotivita, stupeň doznívání, aktivita, 8 temperamentových typů.
Teorie temperamentových bloků (Thomas, Chessová, Birch), charakteristika 9 bloků temperamentu, typy dětí, vztah k výchově a kritika teorie.
Vývojově interakční teorie temperamentu Busse a Plomina (složky temperamentu aktivita, emocionalita, sociabilita a impulzivita).
Cloningerova teorie temperamentu a charakteru, a další. Dimenze temperamentu: maskulinita, femininita, rigidita-flexibilita.
Celkové zhodnocení teorií temperamentu a jejich vývoje. Patologická disponovanost osobnosti na úrovni průběhu činnosti (Kretschmer, Pavlov).
7. Téma: Zaměřenost obsahu činnosti osobnosti a její determinace
Základní charakteristika motivu a procesu motivace. Charakteristika jednotlivých skupin motivačních dispozic prostřednictvím kritérií a) míry jejich obecnosti, b) rozsahu ovlivnění jednání a chování jedince, c) rychlosti dosažení uspokojení, naplnění motivů. Cíle jako motivy, typologie cílového jednání.
Výklad jednotlivých skupin motivačních dispozic:
Potřeby: klasifikace potřeb na základě komparace na úrovni fylogenetické, ontogenetické a antropogenetické. Rozbor přístupu Maslowa k potřebám, druhy potřeb, flow motivace, seberealizace, seberealizované osobnosti, výzkumy Maslowa a Rogerse. Frustrace a frustrační tolerance, deprivace.
Zájmy: vymezení a charakteristika, složky a klasifikace zájmů a jejich vývoj (Super, Crites) způsoby zjišťování zájmů jedince.
Postoje: vymezení a charakteristika, postoje v sociální psychologii a psychologii osobnosti, složky postoje, vývoj a změna postojů jedince. Měření postojů.
Hodnoty: vymezení a charakteristika cílových, instrume","inLanguage":"cs"}]}
1. Téma: Úvod do diferenciální psychologieVznik a vývoj disciplíny diferenciální psychologie, diferenciální psychologie jako věda o člověku, faktory ovlivňující vznik diferenciální psychologie, vazby s ostatními psychologickými disciplinami především pak s psychologií osobnosti. Hlavní okruhy problémů, jimiž se zabývá: studium individuálních rozdílů. Příčiny individuálních rozdílů, interakce dědičnost a prostředí, věk a učení jako proměnné individuálních rozdílů, skupinové rozdíly studované v diferenciální psychologii (výzkumy a jejich interpretace, důsledky). Inteligence jako spojující článek mezi řadou výzkumů orientovaných na zjišťování skupinových rozdílů. Rozdíly v inteligenci, rozdíly mezi pohlavími (chlapci x dívky, muži x ženy, maskulinita x femininita), rasami (výzkumy bělošské a černošské rasy , A. Jensen). Rozdíly mezi lidmi dané socioekonomickým statusem (např.elaborovaný a restriktivní jazykový kód, Bernstein), genderové rozdíly - A.Oakleyová a rozdíly dané vlivy kultury apod. Diferenciální psychologie a psychologie osobnosti.2. Téma: Vznik psychologie osobnostiOmezenost atomizující tendence v psychologii 19. stol., postupné zdůrazňování kategorie osobnosti. Vlivy přispívající ke vzniku psychologie osobnosti (gestaltismus, primát celku nad částmi, psychopatologie, myšlenky Ribota o vztahu mezi poruchou jedné funkce a jejím účinkem na fungování celku osobnosti, diferenciální psychologie, jedinečnost a nedělitelnost, individuálnost, experiment v psychologii, reakční čas a osobní rovnice, vliv německé charakterologie, anticipace myšlenky struktury osobnosti aj.).Dvě tendence v rozvoji psychologie osobnosti: a) odvozování přístupů od filozofických problémů, úzký vztah k filozofii, b) distancování se od filozofických problémů, snaha nalézt specifiku tématu osobnosti v psychologii. Cattellovy 3 etapy vývoje disciplíny, Brengelmannovy čtyři fáze vývoje psychologie osobnosti.Definice osobnosti (historicky užívané pojmy duše, persona, charakter, příbuzné pojmy individuum, jedinec, osoba, organismus). Klasifikace definic podle Allporta (hromadné, integrační, hierarchické, interakční a diferenciační definice). Vztah a vazby psychologie osobnosti k dalším teoretickým a aplikovaným psychologickým disciplínám, zejména k obecné, vývojové, sociální a klinické psychologii). 3. Téma: Hlavní témata a metody studia psychologie osobnosti.Charakteristika hlavních témat, které studuje psychologie osobnosti: téma struktury osobnosti (zkoumání a identifikace prvků výstavby osobnosti včetně jejich uspořádání v relativně stabilní systém), téma dynamiky osobnosti (zkoumání proměnlivosti prožívání a chování člověka, zájem o přechodné, opakující se změny osobnosti), téma vývoje osobnosti (studium nevratných a trvalých změn osobnosti) a téma patologie osobnosti (poruchy struktury a dynamiky osobnosti, které znesnadňují adaptaci na běžné nároky života). Rozdíl mezi dynamikou a vývojem osobnosti. Nomotetický, idiografický a typologický přístup k osobnosti. Charakteristika hlavních skupin metod používaných při sběru dat o osobnosti a při jejím studiu: dotazování (testové metody a jejich klasifikace, rozhovor), pozorování, analýza produktů činnosti (kresba, dílo), měření tělesných znaků. Místo experimentu v psychologii osobnosti.4. Téma: Problematika struktury a dynamiky osobnostiVymezení struktury osobnosti, druhy struktury, statická struktura (typologie, faktorová struktura), dynamická struktura (z pohledu teorií učení, z aspektu hlubinných teorií). Historie zvýrazňování tématu osobnostní struktury v psychologii: podněty z filozofie, Platon a jeho vnitřní stavba duše, Aristotelův systém, pozdější vlivy: německé charakterologie, individuální reaktivita osob, vliv rozvoje různých aplikačních disciplín, které pracují s intervencí, parciální působení na jednotlivé stránky osobnosti s cílem navodit změnu v celku osobnosti, psychopatologie aj. Současná psychologie a pojem struktura osobnosti. Různé přístupy k problematice osobnostní struktury a jejich charakteristika:přístupy strukturující osobnost horizontálně (tradiční pojetí, snaha o identifikaci a diferenciaci funkčních osobnostních jednotek (např. Rubinštejn, Meili aj.),přístupy strukturující osobnost vertikálně (hierarchicky uspořádané úrovně vnitřní stavby osobnosti (hlubinné modely Freud, Lerschova strukturace), přístupy strukturující osobnost s užitím rysového hlediska: I. (typ a typologie, typologická strukturace, 2 druhy typologií ? a) vztah tělesných a psychických vlastností Hippokrates, Pavlov, Kretschmer, Sheldon aj. b) typologie, ve kterých je klíčem vztah ke světu II. faktorová strukturace: faktor, faktorová analýza, Eysenck, Cattell, Guilford a jejich systémy, systém BIG FIVE,přístupy strukturující osobnost situačně, vztah mezi chováním jedince a situacemi, behavioristické pojetí ? osoba je funkcí situace, odmítání trvalejší struktury osobnosti (Skinner aj.),přístupy strukturující osobnost transpersonálně rozšíření terénu strukturace a překračování hranic fyzické osoby, trv. psychologické prostředí.Vztah struktury a dynamiky. Zpočátku oddělené zkoumání struktury a dynamiky osobnosti, 60. léta akcentování interakce mezi strukturou osobnosti (rysy) a dynamickými procesy. 3 přístupy k řešení vztahu struktury a dynamiky osobnosti. 1. období - přehodnocování psychických vlastností jako jednoznačně stabilních charakteristik individua, 2. období hledání substrátů funkcí, které regulují a určují individuální zvláštnosti jedince v jeho projevech (aktivita, emocionalita apod.), 3. období zkoumání vztahu různé interakční pohotovosti jedinců, která je dána jejich různou emotivitou, aktivitou, anticipací atd. v kontextu dalších, schopnostních a motivačních, vlastností. Vliv sociálního prostředí na individualizacaci reaktivity jedinců.5. Téma: Průběh prožívání a činnosti osobnostiDeterminace průběhu prožívání na biologické úrovni: tělesná stavba, různé koncepce o vztahu těla a osobnosti ve 20. století (Hippokratovy 2 typy tělesné stavby, Kretschmerovy konstituční typy: leptosom, pyknik, atletik, dysplastik a jejich afinita k duševním chorobám. Sheldonova typologie: ektomorf, endomorf, mezomorf. Kritika konstitučních typologií. Biologické determinanty prožívání a činnosti osobnosti: biorytmy osobnost a rytmycita, zdroje rytmicity, rytmy osobnosti a jejich charakteristika, endokrinní aktivita biochemická individualita, typ metabolismu, hyper a hypo funkce štítné žlázy, typy VNČ a osobnost základní nervové procesy, Pavlovovy typy, Lurijův model o vztahu mozku k osobnosti (energetický, informační a integrační blok). 6. Téma: Temperamentové dispozice
Temparament osobnosti: vymezení, charakteristika základních vlastností temperamentu (vzrušivost, intenzita, hloubka a délka prožívání). Vývoj temperamentu. Prezentace základních teorií temperamentu. Kategoriální pojetí temperamentu: (humorální pojetí Hippokratovo a Galénovo). Dimenzionální pojetí temperamentu: Kretschmerova teorie temperamentu: cyklotýmní, schizotýmní a viskózní temperament, Sheldonova teorie temperamentu: viscerotonie, cerebrotonie a somatotonie, Heymans-Wiersmova teorie temperamentu, ověřování hypotetických dimenzí: emotivita, stupeň doznívání, aktivita, 8 temperamentových typů. Teorie temperamentových bloků (Thomas, Chessová, Birch), charakteristika 9 bloků temperamentu, typy dětí, vztah k výchově a kritika teorie.Vývojově interakční teorie temperamentu Busse a Plomina (složky temperamentu aktivita, emocionalita, sociabilita a impulzivita).Cloningerova teorie temperamentu a charakteru, a další. Dimenze temperamentu: maskulinita, femininita, rigidita-flexibilita.Celkové zhodnocení teorií temperamentu a jejich vývoje. Patologická disponovanost osobnosti na úrovni průběhu činnosti (Kretschmer, Pavlov).7. Téma: Zaměřenost obsahu činnosti osobnosti a její determinaceZákladní charakteristika motivu a procesu motivace. Charakteristika jednotlivých skupin motivačních dispozic prostřednictvím kritérií a) míry jejich obecnosti, b) rozsahu ovlivnění jednání a chování jedince, c) rychlosti dosažení uspokojení, naplnění motivů. Cíle jako motivy, typologie cílového jednání.Výklad jednotlivých skupin motivačních dispozic:Potřeby: klasifikace potřeb na základě komparace na úrovni fylogenetické, ontogenetické a antropogenetické. Rozbor přístupu Maslowa k potřebám, druhy potřeb, flow motivace, seberealizace, seberealizované osobnosti, výzkumy Maslowa a Rogerse. Frustrace a frustrační tolerance, deprivace.Zájmy: vymezení a charakteristika, složky a klasifikace zájmů a jejich vývoj (Super, Crites) způsoby zjišťování zájmů jedince.Postoje: vymezení a charakteristika, postoje v sociální psychologii a psychologii osobnosti, složky postoje, vývoj a změna postojů jedince. Měření postojů.Hodnoty: vymezení a charakteristika cílových, instrume
Cílem kursu je uvedení do hlavních trendů tematizace problematiky vnitřního obrazu osobnosti v současné psychologii a získání základního přehledu o tématech diferenciální psychologie. Kurs má vést k poznání a pochopení funkce osobnosti v životě člověka a k integrování vědění o jeho duševním životě.
Přednášky budou zaměřeny na problematiku struktury osobnosti (včetně typologických a rysových přístupů), dynamiky osobnosti, vývoje osobnosti, systémy determinace a regulace (na nichž závisejí aspekty chování a prožívání, zaměření činnosti, kognitivních a realizačních činností, zvládání situací a úkolů života) a na problematiku utváření Ega a identity.