1. Obecná reflexe vztahu společnosti k lidem s postižením a znevýhodněním.
2. Pojetí člověka s postižením, stručný historický pohled a odraz společenských změn, souvislosti sociální a společenské.
3. Pokusy o periodizaci péče o postižené a vztahů k nim. Socializace z dějinného pohledu.
4. Probojování smyslu vzdělávání a výchovy lidí s postižením. Integrace a inkluze jako proces.
5. Vývoj institucionalizované péče a spolkové činnosti ve prospěch lidí s postižením.
6. Priority v díle Františka Čády, Josefa Zemana a jejich následovníků.
7. Totalitní režimy a jinakost.
8. Současné pohledy na vnímání odlišného.
V rámci zkoumání společenských podmínek v jednotlivých dějinných etapách bude kladen zvláštní zřetel na společensko-politické okolnosti, které sehrávaly roli při vyčleňování nebo naopak při podpoře lidí s postižením. Bude poukázáno na úsilí mnoha našich předchůdců, učitelů, ale i filozofů a lékařů, kteří se zasloužili o nové poznatky v oblasti zdravotní i vzdělávací.
Témata budou směřovat zejména k reflexi proměn chápání jinakosti v rámci našeho vzdělávacího systému v nedávné minulosti. Zaměření bude na období totality v Československu a porozumění různorodým aspektům, které ovlivňovaly chápání jinakosti v tehdejším nesvobodném režimu.
Pozornost bude věnována etickému nastavení odlišnosti v proměněných podmínkách socialistické výchovy a úlohu speciálního pedagoga v době totality a jeho roli při výchovném procesu v socialistické škole. Nebude opomenuta oblast vnímání celkového etického nastavení současné společnosti.
Kurz se zaměří také na poznání toho, jak se usilování o sociální rovnost, lidská práva a inkluzi promítlo do kompetencí budoucích učitelů. Nevyhneme se otázkám, zda se samotní lidé s postižením cítí samozřejmou, respektovanou a neodlišenou součástí naší společnosti.