Krizová intervence

Sylabus

Problematika krizových situací a přiměřených reakcí na ně je vysoce aktuální.

S krizemi dětí školního věku se nejen pedagog, ale psycholog v praxi setkává takřka permanentně a jeho zásah leckdy výrazně ovlivní i další vývoj dítěte i celé třídy a školy

( např. široká problematika násilí, včetně šikany).

Profesionální zvládání náročných situací, které krizové intervence vyžadují je podmíněno specifickými znalostmi i zkušenostmi,včetně sebezkušeností.

Podstatnou složkou profesionální krizové intervence je orientace ve vlastních, především emocionálních procesech a jejich zpracování s cílem minimalizace jejich negativních dopadů na jednotlivé dítě, jeho rodinu i např. třídu, kterou dítě navštěvuje.

Tyto dovednosti pak mají přímou souvislost i s psychohygienickou složkou a prevencí syndromu vyhoření u pomáhajících profesí.

Kurz Krizová intervence má pomoci posluchačům orientovat se v této problematice a stanovit základní kroky v praktické dovednosti krizové intervence.

Proto jsou zařazeny i okruhy týkající se širších souvislostí a návazných možností krizové intervence.

Výukový program je interaktivní formou zaměřen především na zmapování druhu krize, zvážení její urgence a emergence, a také na interdisciplinární a mezirezortní spolupráci

Krizová intervence úzce souvisí se sociálně psychologickými dovednostmi ? především zákonitostmi komunikace včetně neverbality, zvládnutí technik aktivního naslouchání, formami optimální komunikace ve vztahu k řešení konfliktu, ale i se specifickými formami komunikace ? asertivitou, a také znalostmi, které strategie jsou komunikaci podněcující , a které potlačující.

.

POJMU KRIZE se užívá v mnoha významech a v nejrůznějších oblastech / např. krize vztahů od partnerských, rodinných až po mezinárodní, krize hospodářská, krize hodnot.../.

Termín vyjadřuje období zmatků a hledání řešení, ale také nebezpečné stavy. Spojuje se pak s takovými obsahy jako je neštěstí, stres, panika, katastrofa.

Často je krize pojímána pouze negativně - jako ohrožení s negativními důsledky

Řecké slovo CRISIS znamená ale vedle krize také rozhodnutí, rozloučení, rozpolcení, odloučení, rozsudek, volbu a zkoušku.

Vývoj člověka od útlého věku po stáří prochází řadou krizí, které jsou pro jeho vývoj nezbytné a vlastně podmiňují další vývojové stadium.

Takovou je například známá krize období vzdoru kolem tří let dítěte, krize vstupu do školy, ale i krize středního věku a obdobně.

E.H.Erikson / 1963/ zdůrazňuje ve své teorii osmi etap života to, že na každém stupni vývoje je nutno řešit psychosociální konflikt / nastává tedy krize /, bez jehož vyřešení nelze postoupit ve vývoji dále. Tyto krize jsou krize vývojově zákonité.

Také V.Satirová / 1994 / uvádí přirozená stadia, kterými musí projít rodina během vývoje svých členů. Všechna znamenají krizi, dočasný neklid a vyžadují čas k přizpůsobení a nové integraci.

V lékařském smyslu prošel vývoj pojmu krize dlouhou cestou - od Hippokrata, Galéna až po současnost, kdy se krizí zpravidla rozumí okamžik v průběhu nemoci charakterizovaný náhlou a zpravidla rozhodnou změnou k lepšímu nebo horšímu.

Krize je tedy možno chápat i pozitivně - mohou vést ve svém důsledku k nějakému posunu, lepšímu vývoji, nalezení nových, účelnějších, lepších variant řešení.

Při krizi dochází k bodu obratu, možno ji nahlížet jako čas rozhodnutí, příležitostí, jako možnost volby.

V psychosociální oblasti je krize důsledkem střetu s překážkou, kterou nejsme schopni vlastními silami, vlastními vyrovnávacími strategiemi, eventuálně za pomoci nám blízkých lidí, zvládnout v přijatelném čase a navyklým způsobem / Vymětal, 1995 /.

Krize znamená pro každého něco jiného - má subjektivní charakter, stanovuje ji jedinec, i když se často týká celého rodinného systému.

PŘÍČINY KRIZE se obvykle dělí do hlavních skupin na krize ze životních změn / ať již v rámci rodiny, nebo v širším kontextu života jedince / a krize traumatické.

Krize životních změn nastávají vždy při změně konstelace v okruhu blízkých osob - narození, změna skupiny - vstup do školy, nového zaměstnání, stěhování, sňatek apod.

Patří sem také krize vyplývající ze změny situací - začátek či konec studia, jiné nároky na výkon v zaměstnání atd. Patří sem i zmiňované krize vývojové.

Krize traumatické - situace obecně bolestné a obtížně předvídatelné - jsou například situace rozvodu, těžká dlouhodobá nemoc v rodině, fyzické a psychické týrání, sexuální zneužívání, šikana, neúměrné nároky, smrt blízké osoby...

Krize a jejich příčiny podle jejich původu rozlišujeme především na

Krize situační - jsou podmíněny vnějšími precipitory a patří sem situace : ztráty či její hrozby - např. ztráta zdraví, hrozba smrti, ale i neúspěch... změny a její anticipace - např. rozvod, změna postavení, změna životního rytmu, času... volby - např. rozhodování o studiu, volba partnera...

Krize z očekávaných životních změn - objevují se pod tlaky vývojových nárazů

/ zrání - puberta, adolescence, klimakterium / , ale patří sem i rodinné cykly, výběr partnera, sňatek, narození dítěte ...

Vlastní krize zrání - krize vývojové - jsou podmíněny i psychodynamikou jedince

Náhlý traumatizující stres - jako je násilí, náhlé nečekané úmrtí blízké osoby či nejrůznější katastrofy

Krize pramenící z psychopatologie, které mají často podklad v neřešených či pouze provizorně řešených vývojových problémech.

Psychopatologie bývá u osob s poruchou osobnosti, nebo se závažnou psychickou nemocí, včetně závislostí.

Často se jednotlivé krizové situace prolínají a někdy i sčítají / např. stěhování jako krize životních změn společně s katastrofou, a traumatem úmrtí blízké osoby /.

Psychickou krizi v širším pojetí můžeme chápat jako stav duševní nepohody.

V užším se jedná o stav úzkosti, napětí a strachu, který je nespecifický a často provázený pocity beznaděje a bezvýchodnosti a ohrožení.

Velikost krize je vždy subjektivní zážitek, proto velikost reakce přímo nesouvisí s intenzitou podnětu - tedy vnějšími precipitory, ale je závislá na míře interního prožitku.

Typické REAKCE NA KRIZI zahrnují především :

Úzkost, včetně anticipační úzkosti - úzkosti z očekávání

Při vyšší hladině úzkosti obvykle bývá porušena schopnost koncentrace pozornosti, v projevech je znát zmatek a nekoordinovanost.

Úzkost se někdy zvyšuje v návalech, vně se projevuje panikou.

Strach bývá spojen s určitou situací, prostředím nebo objektem.

Smutek a depresivní reakce - včetně zpomalení reakcí a stížností na déletrvající únavu bývají nápadné.

Agresivní projevy - jak verbální - nadávání, osočování, odsekávání a odmlouvání, tak fyzické - především u dětí rozbíjení a ničení hraček, školních pomůcek, oblečení... i brachiální násilí k druhým - vůči dětem i vůči dospělým, či zvířatům.

Zvláštním problémem pak je autoagrese - sebepoškozování

či rozhodnutí suicidia.

Smyslem bývá potlačit šokovou fázi krize - náhlou úzkost, osamělost, smutek, beznaděj, pocit bezmocnosti...

Jinou typickou reakcí bývá útěk ? opět v nejrůznějších formách ? toulání, útěky vně dobře pozorovatelné / z domova, ze školy?/, i obtížněji rozpoznatelné útěky do vnitřního světa.

Regres ? chování a projevy nižšího vývojového stadia bývají u dětí velmi častou reakcí a vnímavému pozorovateli byl měl jasně signalizovat, že je dítě v nepohodě.

Časté bývají problémy s pomočováním a vyměšováním vůbec.

Projevují se nápadnosti ve verbálním projevu / patlavost, užívání zdrobnělin, chudší slovník?/.

Panické reakce ? extrémní úzkost, těkání, volání o pomoc

Derealizace ? porucha vnímání světa, jehož dění se dotyčného jakoby netýká

Tělesné selhávání ? tělesné reakce jsou téměř vždy přítomné a mají nejrůznější podoby

-u dětí nejčastěji bolesti hlavy, bříška, enureza i encopreza, vyskytují se i ? nevysvětlitelné? zvýšené teploty i projevy např. různých obrn a poruch stability /.

Typický PRŮBĚH KRIZE začíná bezprostřední reakcí na příčinu krize ? většinou šokem, ve kterém

Jedinec není schopen adekvátně řešit vzniklou situaci. Po kratší či delší době šok odeznívá a jedinec reaguje na traumatickou příčinu obvykle podle své osobnostní výbavy, schopností, ale i podle charakteristik příčiny. Např. podle délky její expozice, podle frekvence výskytu, také v souvislosti se sociokulturními normami apod.

Člověk v krizi cítí ohrožení ? ohrožení svých možností situaci zvládat, ohrožení svých schopností, ohrožení své identity. Tento stav se projevuje zvýšenou úzkostí, strachem i panikou. Často je provázen somatickými obtížemi. Jedinec se traumatem zabývá, vrací se k němu, hledá vysvě