V kursu nejprve vymezíme tři fundamenty moderny: autonomii subjektu, autoritu rozumu, dimenzi budoucnosti, a jejich kořeny, kořen antický, židokřesťanský, a osvícenský. Ukážeme si dvě základní myšlenkové linie moderny, které z těchto kořenů vybíhají, linii kantovskou a linii marxovskou.
Soustředíme se na vývoj těchto linií ve dvacátém století a na jejich současné vyústění. Zaměříme se na zakladatele a pokračovatele ´kritické teorie´ (Frankfurtské školy), na Adorna, Horkheimera, Fromma, Marcuseho, Benjamina, Habermase, Honnetha, Jamesona, Žižka.
Zamyslíme se nad současnou postmoderní kritikou jednotlivých fundamentů moderny a nad úskalími této kritiky tváří v tvář současným civilizačním a ekologickým hrozbám. Po tomto zkoumání vzniku, vývoji a významu moderny si položíme otázku, jaký je vztah mezi modernou a mytickým, ,premoderním‘ pojímáním světa a člověka, v čem spočívají nedostatky mytického chápání světa a v čem nedostatky moderny. Charakterizujeme základní významy mýtu.
Mýtus představíme jako celistvý model reality, a zaměříme se na hlubší souvislost mýtu a moderny, abychom pochopili, proč ve dvacátém století (např. v nacismu) dochází k regresivním převratům moderny na mýtus. Za účelem hlubšího pochopení těchto souvislostí se budeme věnovat mytickým a uměleckým vzorům (archetypům), které přispěly k vytvoření fundamentů moderny.
Zaměříme se na postavu Prométhea, Odyssea a Fausta. Témata:První okruh: vznik, vývoj a význam moderny A1. Moderna jako celkový přístup ke světu a člověku Čím se vyznačuje moderní postoj ke světu? Časový význam pojmu ´moderna´ Premoderní, moderní, postmoderní postoj a jejich vztah k minulosti, současnosti a budoucnosti. Kvalitativní význam pojmu ´moderna´ Tři fundamenty moderny: svoboda subjektu, autonomie rozumu, dimenze budoucnosti Universalismus moderny Moderna a krizové fenomény současnosti A2.
Založení moderního emancipačního humanismu: evropské osvícenství osmnáctého století Antické, židokřesťanské a renesanční kořeny humanismu Osvícenské myšlení. Jeho východiska, charakter a cíle. Význam N.
Machiavelliho a Fr. Bacona Představitelé osvícenství: Smith, Locke, Vico, Montesquie, Voltaire, ´encyklopedisté´, Herder. Živé problémy doby jako základní hledisko osvícenství.
Význam literatury. Voltairův ´Candide´, Diderotův ´Synovec Rameaův´.
Prohloubení a kritická reflexe osvícenství: Rousseau, Mendelssohn Hegelův výklad osvícenství ve Fenomenologii: ´užitečnost´ a masovost jako výsledek osvícenství Odvrácená tvář osvícenství: markýz de Sade Osvícenství a francouzská revoluce (Condorcet, Cabanis, Burke, de Maistre, aj.)A3. Dvě linie moderního emancipačního myšlení a, normativní linie Kant a osvícenství Kantovo vymezení subjektu Kant a náboženství Weber a jeho vymezení moderny jako rozpojení kognitivní, etické a estetické sféry Habermas a teorie komunikativní racionality (2. generace kritické teorie) Honneth a teorie uznání (3. generace kritické teorie) b, obsahová linie Marxovo pojetí člověka Analýza dějin Vzájemná podmíněnost subjektu a dějin Osvícenství a utopie Lukács a ´zvěcnění´ moderního světa Kritická teorie (1. generace) Adornova/Horkheimerova ´Dialektika osvícenství´ Benjaminovy ´Dějinně filosofické teze´ Marcuse, Fromm a ´freudomarxismus´ Západní marxismus: Lukács, Gramsci, Bloch, Sartre, Althusser Český marxismus: Kosík, Kalivoda Lacan, Žižek a obnova (politické) subjektivity v postmoderně A4.
Postmoderní kritika fundamentů moderny Co je to postmoderna? Lyotardova kritika projektu moderny jako velkého vyprávění Foucaultova a Deleuzova kritika moderního pojetí subjektu Derridova kritika evropské racionality (´logocentrismu´) A5. Současný spor o modernu Habermasova kritika postmoderny Postmoderní kritika Habermase Ekonomická, dějinná a kulturní analýza postmoderny: Harvey, Jameson, Callinicos Moderna a současné krizové fenomény (konzumní kultura, fundamentalismus, globalizace, ekologie) Druhý okruh: moderna a mýtusB1.
Charakter a význam mýtu Působení mýtu v evropských dějinách (příklad: mýtus o Edenu) Šest základních významů mýtu: význam interpretativní (Comte), imaginativní (Vico), numinózní (Otto), psychologický (Freud, Jung), sociální (Durkheim, Lévy-Bruhl), harmonizačně-ideologický (Meletinskij) Mýtus jako celistvý model reality, vyjadřující všechny roviny člověka Rozklad mýtu a vznik emancipačního myšlení (moderny) B2 Tragédie a zrození subjektivity Vznik, charakter a představitelé řecké tragédie Historičnost a nadhistoričnost tragédie Filosofické pojetí tragédie a tragického subjektu Rozbor tragédie Je tragičnost možná v moderním světě? B3. Mytické archetypy moderny a jejich literární, hudební a filosofické interpretace a, Prométheus Prométheus v řecké mytologii Umělecká zpracování a filosofické interpretace: Aischylos, Platón, Lúkiános, Rousseau, Goethe, Schelley, Leopardi, Shelley.
Liszt, Čapek. Prométheovský archetyp a fundamenty moderny (autonomie rozumu, civilizační pokrok)b, Odysseus Homérské eposy a jejich význam pro antiku Moderní zpracování: Tennyson, Joyce, Kazantzakis Odysseus a vznik autonomní subjektivity Adornova interpertacec, Faust Goethův Faust Mannův Doktor Faustus Faust jako archetyp moderního subjektu Faust a negativní aspekty moderny B4. Mýtus v moderní době: obnova mýtu jako pokus překonat deficity moderny a, mýtus jako výraz principu života a bytí v moderním myšlení Schopenhauer, Nietzsche, Klages, Bergson, Cassirer, Heidegger kritika: Benjamin, Adorno b, obnova mýtu v umění a politice Wagner, Mann, Joyce, Claudel, Pavese, Jeffers, Borges, Asturias Sorel c, perverze mýtu Rosenberg: Mýtus XX. století nacionální socialismus jako likvidace fundamentů moderny (asubjektivismus, iracionalismus, kult síly) d, dialektika mýtu a moderny ve dvacátém století a v současnosti analýza nacionálního socialismu, ´reálného socialismu´, kulturního průmyslu, fundamentalismu. Doporučená literatura: První okruh: vznik, vývoj a význam moderny A1.
Moderna jako celkový přístup ke světu a člověkuAdorno, Th.W.: Consecutio temporum. In Minima moralia. Frankfurt a/M, Suhrkamp 2001 (reprint 1. vydání z roku 1951), s. 418-421.
Fromm, E.: Ať zvítězí člověk. In: Antologie textů současné západní filosofie I., vyd.
M. Tlustá.
Praha, SPN 1965, s.70-75.Habemas, J.: Modernity´s Consciousness of Time and Its Need for Self- Reassurance, in týž: The Philosophical Discourse of Modernity. Cambridge, MIT Press, 1996, str. 1-23.Habermas, J.: Moderna - nedokončený projekt.
In Za zrkadlom moderny. Bratislava, Archa 1991, s. 299-318.
Jung, C.G.: Problém duše moderního člověka. In týž: Duše moderního člověka.
Praha, Atlantis 1994, s.35-53. Küenzlen, G.: Sekulární náboženské dějiny moderny. In: týž, Der Neue Mensch.
Frankfurt a/M., Suhrkamp 1997, s.63-92. Loewenstein, B.: Projekt moderny.
Praha, OIKOYMENH 1995.Machovec, M.: Vytvoření dějinné dynamiky. In: týž, Filosofie tváří v tvář zániku.
Brno, Zvláštní vydání 1998, s.179-238.Marcuse, H.: Socialistický humanismus. Tamtéž, s. 168-174.Marx, K.: Osmnáctý brumaire Ludvíka Bonaparta.
In: Marx/Engels, Vybrané spisy 2. Praha, Svoboda 1977. Rimbaud, J.A.: Dopisy vidoucího.
In týž: Srdce pod klerikou. Praha, Boj 1993, s. 98-112.Suchodolski, B.: Renesanční humanismus a marxistický humanismus.
In: Antologie textů současné západní filosofie III. (Problémy moderního humanismu), vyd. M.
Tlustá. Praha, SPN 1967, s. 120-127.Taylor, Ch.: Humanismus a moderní identita.
In: Člověk v moderních vědách. Filozofický ústav ČSAV 1992, s.91-132.A2.
Založení moderního emancipačního humanismu: evropské osvícenství osmnáctého století Bacon, Fr.: Nové organon. Praha, Svoboda 1990.Bahner, W.: Aufklärung als europäisches Phänomen.
Leipzig 1985.D´Alembert, J.: Úvod k Encyklopedii. Praha, Svoboda 1950.Diderot, D.: Rameaův synovec.
In: týž, Vybrané spisy. Praha, SNPL 1953.Hegel G.W.F.: Fenomenologie ducha, kap.
Osvícenství. Praha 1960.Horkheimer/Adorno: Julliett
The course deals with Critical theory (so called Frankfurt school) as one of the basic ideological trends of 20th century. The teaching focuses on the main representatives, their key studies and on the broader cultural and social contexts.
The aim of the subject is to familiarise the students with Critical theory, its representatives, texts, methods and contexts.