Syllabus
Kurz seznamuje s teoretickým pozadím konceptu autodiagnostiky, ale především přináší konkrétní autodiagnostické strategie a metody. Kur je doprovázen četnými přiklady ze školní reality, referenčními normami a také nám ěty, jak si dále počínat se zjištěnými výsledky.
. Koncepce přípravy kompetentního učitele a) Analýza odpovídajících kompetencí učitele (Spilková 2007). b) Vypracování metod pro osvojení těchto kompetencí.
Kompetence potřebné pro práci v sociálních oblastech (aplikováno na učitele): a) Odborná kompetence: - na obecné úrovni vědomosti a dovednosti týkající se vyučování předmětu a znalost psychologických a sociálně psychologických zákonitostí chování žáků a třídy. b) Sebekompetence: - znalost ?pozadí vlastního chování?, znalost vlastních tendencí, koncepcí, silných a slabých stránek. c) Sociální kompetence: - úspěšná (z hlediska cílů) chování v sociálních situacích, tj. osvojení si, v souladu s vlastními (poznanými) předpoklady, optimální formy komunikace a interakce s žáky, třídou, rodiči, učiteli (s důrazem na flexibilitu) (Ch. T. Müller 2004).
Zdroje a způsoby osvojování klíčových kompetencí učitele a) Odborná kompetence- obecné odborné vědomosti (oborová didaktika, pedagogická psychologie);- diagnostické údaje o žácích a třídě (pedagogická a pedagogicko psychologická diagnostika (Hrabal, Hrabal 2004). b) Sebekompetence: autodiagnostika v oblasti subjektivních (implicitních) teorií (konceptu) učitele (Hrabal, Hrabal 1988) v oblasti percepčně postojových orientací (Hrabal, Pavelková 1993, Pavelková 2002). c) Sociální kompetence:- trénink interakce se žáky (třídou, rodiči,....) ve smyslu uvědomělého a řízeného aktérství učitele ve výukové komunikaci (Helus 2007);- trénink základních komunikačních prostředků učitele.
Koncept osvojování profesních koncepcí učitelem se zaměřením na vyučovací činnost a) Teoretická příprava v oblasti uvedených koncepcí - pregraduální a postgraduální studium. b) Praktická příprava v oblasti uvedených koncepcí: (Hrabal, Bretzke, Traue 2007)- expozice - hospitace, sledování videozáznamu vyučovací hodiny...- reflexe - na základě reflexního schématu, (inventáře)- autodiagnostika ? diagnostika vlastních konceptů a tendencí- registrace výukové činnosti - video, deník, audio záznam- sebereflexe - analýza a interpretace autodiagnostických údajů a výsledků záznamu vyučovací činnosti pomocí sebereflexního schématu.
Využití autodiagnostiky učitele při vnitřní autoevaluaci školy a) Autoevaluační strategie a autoevaluační metody b) Obtíže autoevaluace a etika autoevaluace c) Plánování autoevaluace školy
Definice, vymezení pojmůAutodiagnostika: Na obecné úrovni lze za autodiagnostiku označit aplikaci diagnostických metod na vlastní osobu. Pod pojmem autodiagnostika učitele rozumíme pak speciální diagnostickou činnost učitele v oblasti vlastních (implicitních) konceptů (vnitřních reprezentací) žáků, výuky a kritérií hodnocení žáků, zakládající se převážně na konfrontaci učitelových údajů s údaji objektivními a žákovskými (atribučně statistická metoda).
Sebereflexe Pod pojmem sebereflexe učitele (pod zorným úhlem oddiferencování autodiagnostiky) rozumíme řízenou, hodnotící reflexi učitele v oblasti vlastní komunikace, výuky a hodnocení žáků na základě interpretace záznamů o vlastní vyučovací činnosti (video, audio, písemná dokumentace) a autodiagnostických údajů za účelem zvýšení vlastních profesních kompetencí.
Subjektivní (implicitní) teorie V sedmdesátých letech vzniká vedle výzkumu implicitních teorií, které byly vztahovány především na vztahy mezi osobnostními vlastnostmi, termín subjektivní teorie, vztahující se na všechny aspekty vlastní osoby a vnějšího světa, jak je jedinec vnímá a chápe. Ve školní oblasti se předpokládá, že subjektivní psychologické teorie učitele hrají velkou roli při řízení a zdůvodňování jeho jednání. (Müller 2003).
Autodiagnostika jako jeden z předpokladů a účinný nástroj sebereflexe učitele - teoretický koncept Teoretickým východiskem jsou koncepce autodiagnostiky učitele, založené na konfrontaci učitelovy vnitřní reprezentace jeho výchovně vzdělávacího působení, jeho interakce se žáky a osobností jednotlivých žáků s objektivními údaji percepce a sebepercepce žáků.Vnitřní reprezentace je přitom chápána jako učitelův obraz školní reality, vytvořený na jedné straně jeho obecným pojetím žáka (Helus 1982) a pojetím úspěšného žáka (Hrabal, Krykorková, Pavelková 1984), na druhé straně jeho individuálními osobnostními rysy, specifickými zkušenostmi a zvláštnostmi, projevujícími se převážně v ne zcela uvědomělém posuvu při zpracovávání percipované reality.Školní úspěšnost žáka je závislá na jeho školní zdatnosti, na požadavcích školy a na pedagogickém působení a hodnotících dovednostech a postojích učitele. Učitelovy postoje, vycházející do značné míry z jeho subjektivní teorie předmětu a pojetí úspěšného žáka, ovlivňují jeho vyučovací a hodnotící styl, náročnost výuky a jeho didaktické zaměření (Hrabal, Pavelková 1993). To se pak odráží v prožívané obtížnosti předmětu žáky, jejich vztahu k předmětu, jejich motivovanosti a konečně taky v jejich výkonech. Autodiagnostická činnost učitele pak spočívá v konfrontaci jeho konceptu žáka a předmětu s údaji o sebepojetí žáka a jeho vnitřní reprezentaci předmětu, přičemž výsledek tohoto srovnání je využitelný jednak k sebereflexi učitele na úrovni jeho konceptů žáka a vyučování a jednak bezprostředně k optimalizaci jeho výukové interakce s jednotlivými žáky.
Typy autodiagnostických analýz a) Učitelova autodiagnostika jako předpoklad optimalizace jeho výukové interakce. - Jak učitel žáka zná ? b) Autodiagnostika učitelova pojetí úspěšného žáka jako předpoklad sebereflexe učitele v oblasti hodnocení. - Který typ žáků považuje učitel za úspěšný? c) Učitelova autodiagnostika implicitních konceptů vyučování předmětu. - Pro které žáky učitel vyučuje? Co učitel považuje za správné (chce dělat), co si myslí, že dělá, a co opravdu dělá.
Ukázka výzkumného projektu (autodiagnostika učitele) a) Výzkumný vzorek: základní škola (II. stupeň) ? 3000 žáků, 180 učitelů; gymnázium - 2000 studentů, 130 učitelů.b) Výzkumné metody: dotazník postojů ke školním předmětům vyplňují žáci i učitelé), prospěch, výkon žáka. c) Statistické metody: úroveň vzorku ? parametrické metody (pearsonův korelační koeficient, t-test, analýza variance, faktorová analýza, klastrová analýza, diskriminační analýza), úroveň tříd a učitelů ? neparametrické metody (spearmenův korelační koeficient, U-test, chi-kvadrát) d) Vyhodnocení dat: explorativní část viz typy autodiagnostických analýz; normativní část - subjektivní (implicitní) koncept učitele (obecná tendence, typová tendence, individuální tendence, předmětová tendence); údaje o žákovi (variance třídy, variance školy, variance předmětu).Autodiagnostický výcvik zaměřený na témata: 1. Autodiagnostická analýza klimatu ve třídě a škole (analýzy se budou opírat především o následující metody: CCQ ? Rosenfeld 1983; OCDQ ? Kottkamp, Mulhern, Hoy 1987; LCQ a CES). 2. Zjišťování podílu učitele na typu vyvolávané motivace u žáků (analýzy se budou opírat především o následující metody: PREFER - Hrabal 1988, MV-5 Hrabal, Pavelková 2008, M-1, M-2 ? Pavelková 2002). 3. Analýza průběhu vyučovací hodiny jako zdroj autodiagnostických informací (Flandersova metoda). 4. Zjišťování individuálního podílu učitele na žákovských výkonech (analýzy se budou opírat o speciálně zkonstruovaný didaktický test). 5. Zjišťování vlastních preferencí v hodnocení žáků.
Reflexe kurzu
Annotation
The course should bring the latest pieces of knowledge about the subject of teacher’s self-diagnostic as a tool for the teacher’s self-reflexion. The objective of the course is introduction into a certain way of thinking and especially to offer particular diagnostic and self-diagnostic procedures.
Self-diagnostic training will be aimed especially at the identification of the teacher’s individual share in pupils’ performances, identification of own preferences in the assessment of pupils, identification of the teacher’s share in the motivation invoked in pupils, analysis of the course of a lesson as a source of self-diagnostic information.