Sylabus
V průběhu kurzu jsou studenti seznámeni s vymezením klinické psychologie jako aplikace psychologických věd. S ohledem na historický vývoj oboru je kladen důraz na současné pojetí klinické psychologie a profese klinického psychologa v systému zdravotní a sociální péče v naší společnosti, na koncepci oboru. S tím souvisí i seznámení s podmínkami práce klinického psychologa, aktuálními podmínkami získání možnosti pracovat v tomto oboru ( speciální průprava pro výkon práce ve zdravotnictví), systémem dalšího vzdělávání. Zdůrazňovány jsou nároky na interdisciplinární spolupráci v přístupu a systému klinické praxe jako součásti komplexní péče. Obsahem profesionální činnosti klinického psychologa je : psychodiagnostika ( podle indikací- se specifiky psychodiagnostiky dětí, mladistvých, dospělých či rodin ) a její součásti ? anamnestické údaje, klinické pozorování, rozhovor, baterie testových technik, standardizované metody, klinické poradenství ( často v oblasti konfliktů vztahů, psychoterapie ( jednorázová intervence, krátkodobá, déledobá a dlouhodobá, individuální či párová, nebo skupinová, výzkum ( zpravidla podle specifik pracovišť Blok etických nároků a požadavků objasňuje v současnosti platné a uznávané etické kodexy ? především Metakodex etiky EFPA, který je podkladem a návrhem pro etické kodexy národních psychologických společností. Deklaruje nejdůležitější a obecně uznávaná pravidla psychologické práce, shrnuje je v základních 4 etických principech :
1) respekt pro lidská práva a důstojnost
2) kompetence
3) odpovědnost
4) integrita Etický kodex Českomoravské psychologické společnosti je obdobně specifikován do bodů respektujících Metakodex ? jako soubor pravidel pro profesní psychologickou činnost s ohledem na zdraví a blaho klientů. V jednotlivých částech je vyjádřena : nutnost způsobilosti, zodpovědnosti profesionální kompetence, zásady práce poskytování služeb - včetně jejich podmínek ( souhlas, dohody kontraktu, příslibů činnosti i jejích výsledků ochrana všech informací získaných v souvislosti s profesní činností vystupování psychologa tak, aby nepoškodil zájmy klientů a nenarušil důvěru veřejnosti k psychologické profesi V dalším bloku se studenti seznamují se základní terminologií, která je v klinické praxi ( v kontextu další interdisciplinární kooperace) užívána a jejíž znalost je tedy nezbytná. Základní pojmy nemoci a zdraví, klienta / pacienta, normality. Stejně je důležitá i znalost hierarchie psychopatologických a nozologických termínů ? znak, symptom, dysfunkce, stav, rys, syndrom, epizoda, porucha, nemoc, dále příznaky prvního a druhého řádu, primární a sekundární, pozitivní a negativní. Objasněny jsou obecné principy psychického vývoje, které jsou důležité pro vznik psychických poruch a jejich diagnostiku ? charakteristiky vývojových změn, stanovení vývojového stadia ( dílčích funkcí), klíčová stadia, vývojové krize, hybné síly vývoje. Odlišeny jsou kvantitativní poruchy vývoje a změny kvalitativní. Dále i nesporný význam dědičnosti pro psychické poruchy různých oblastí. Výuka tohoto kurzu je cílena na problematiku dětského a dorostového věku ( věku dětí a mladistvých) a jejich nejbližšího okolí ? rodin, případně školy. . V bloku psychologie nemocných a zdravotně postižených dětí v kontextu klinického přístupu je zvýrazněna práce s reakcí rodiny na sdělení závažné diagnozy ? šok, popření, smutek, zlost, úzkost, pocity viny ( tak jak je uvádí Kubler-Rossová). Objasněno je stadium rovnováhy, stadium reorganizace a možnosti práce klinického psychologa ? především jako součásti kauzální terapie. Odlišnosti psychoterapie podpůrné a hlavní, dále pak přímé zasahování sugescí, kognitivně behaviorální, organismické,osobnostní, rodinné . Odchylky při adaptaci rodiny a faktory, které ovlivňují přijetí takových dětí. Dále jsou probírány psychologické aspekty letálních nemocí v dětském věku ? stadia umírání, stadia na straně rodičů. Důležité jsou vývojové aspekty této problematiky. Rozvedeny jsou možnosti práce klinického psychologa ? nároky i na osobnost profesionálů v této oblasti. V bloku chronicky nemocných dětí, zvládání bolesti a nemoci je cílena práce na rizika doprovodných psychických obtíží s ohledem na nároky a specifika vývojových období, s programy orientovanými na rodinu a programy orientovanými na děti. Práce s geneticky postiženými dětmi a jejich rodinou je pro klinického psychologa podmíněna i znalostí práce s pocity viny a odpovědnosti, zvládání přijetí stigmatizujících činitelů. V bloku některých neurologických onemocnění je v popředí především dětská mozková obrna ( DMO) ? její formy ( hypotonická, hypertonická- spasticita, mozečková,atetoidní ), projevy, obtíže, dále epilepsie a infekce centrální nervové soustavy ( meningitidy, encefalitidy) a úrazy hlavy u dětí ( resp. jejich možné následky), se kterými se v praxi často setkáváme. Problematika zjišťování současného stavu v oblasti intelektové a v oblasti specifických schopností i současný stav emoční vždy s ohledem na premorbidní osobnost. Organicita u dětí, etiologie a její projevy, které klinický psycholog často diagnostikuje, znaky v oblasti motoriky, řeči, senzomotoriky, pozornosti, emocionality, kognitivní poruchy, sociální obtíže, osobnost. Je nutno mít na zřeteli specifika klinického vyšetření ? především v navázání a udržení kontaktu, závislost technik na věku, hodnocení kvalitativních projevů chování atd. Výrazně zastoupenou problematikou, se kterou se v praxi klinický psycholog setkává je oblast psychosomatických poruch a jejich psychologických aspektů. Odlišnosti na straně dětí oproti dospělé populaci jsou především v účasti a spojení oblastí jak duševní, tak fyzické. Zpravidla je potřeba paralelní léčby biologické a psychologické. Je nutná diagnostika individuální a rodinná ? aby bylo možné postihnout příčinné souvislosti i stanovit další terapeutické postupy. Důležité je seznámení se zdroji psychosomatických onemocnění ? neodžitými emocemi, stresem, závažnými vnitřními konflikty. Pojetí konstitučně orgánové dispozice a psychofyziologický přístup. V klinickém přístupu je nutné zohlednit vždy rozbor orgánové úrovně, organismické regulace, úroveň osobnostní i sociální. Dále pak rizikové faktory ( např. nároky , interpersonální vztahy a vazby, dvojné vazby, rizikové rodiny ? problém triangulace při rozporech. Pro volbu přiměřené psychoterapie je nezbytné zvažovat konkrétní podmínky dítěte a rodiny. Ve všech blocích je zdůrazňována komplexicita klinické práce ? nejen diagnostická práce, její zásady,možnosti a limity, ale i základní práce s rodinou ? její adaptací. Probírána je vždy i indikace a návaznost psychoterapie.
Anotace
Studenti se seznámí se základy klinické psychologie jako aplikace psychologických věd. S ohledem na historický vývoj oboru bude kladen důraz na současné pojetí klinické psychologie a profese klinického psychologa v systému zdravotní a sociální péče naší společnosti.
Obsahem kurzu je seznámení s podmínkami práce klinického psychologa, aktuální situací v systému dalšího vzdělávání, nároky na interdiciplinaritu v přístupu. Dále se stručně studenti seznámí s psychologickými aspekty poruch vývoje především v dětském a dorostovém věku.
Probrána bude i souvislost se systémy péče obklopujícími dítě v jeho vývoji a se základními faktory ovlivňujícími vývoj jedince. V průběhu kurzu budou vymezeny také možnosti a limity klinické psychodiagnostiky.
Zařazen je nástin problematiky náprav, terapií i prevencí poruch psychického vývoje. V neposlední řadě jsou objasňovány etické nároky a požadavky v této oblasti.