Sylabus
Kurz pokračuje v linii posledních 10 let na tzv. pop-panteon školních dětí a mládeže. Zde se primárně zkoumalo, jaké sociální (slavné) vzory nebo milostné idoly pomáhají mladým osobám v jejich psychosexuální emancipaci z jádrové rodiny. Odpověď na otázku „Které máš nejoblíbenější známé osobnosti? (herci, zpěváci, sportovci…) Zkus napsat, co se Ti na nich líbí, případně proč si myslíš, že jsou tak oblíbení“ však ukázala, že děti odpovídají tak, že uvádějí i osoby blízké (např. učitele, trenéry, kamarády) a nejbližší (rodiče, sourozence), a kromě toho i své vlastní činnosti a zájmy (tzv. sublimace).
Kategorizací těchto odpovědí vzniklo základní výkladové schéma, rozlišující: identifikaci (vzory), erotickou adoraci a pak sublimaci, resp. identifikaci se vzorem, provádějícím stejnou činnost jako já. Sama identifikace (non-sublimační) se pak dělila na imaginární, symbolickou, s Nadjá a prostřednictvím symptomu (viz podrobněji Literaturu a Studijní opory).
Tento typ výzkumu byl prováděn na celých školních třídách. V akademickém roce 20/21 byl vstup do škol zásadně omezen, a proto se přešlo téměř biografické rozhovory s jednou osobou, stejného pohlaví, zhruba stejného věku jako tazatel (nesmí být ovšem jeho příbuzný), strukturované stejným zaměřením na významné osoby všeho druhu a na zájmy respondenta (včetně školní kariéry a životních ambicí) od raného dětství do současnosti. Ve zpracování těchto rozhovorů lze použít jednak částečně výše uvedené schéma, ale hlavně se pohybovat v přirozeném jazyce s psychologickým obsahem a zejména přebírat „in vivo“ kódů samotného respondenta, kolem nichž rozhovor gravituje (např. klíčové úsloví; jméno, jaké si respondent dal apod.).
K tomuto postupu bude v prvních hodinách dána instruktáž na materiálu z předchozích let.
Ve 2. semestru si dvojice studentů vzájemně vymění výzkumný materiál a každý z nich vypracuje na základě tohoto materiálu kolegy tzv. pojmovou mapu a její legendu. Tím bude kazuistika ukončena. Také k tomuto postupu bude provedena instruktáž.
Anotace
Nácvik kvalitativního výzkumu prostřednictvím metody téměř biografického rozhovoru, založeného na zachycení jednak blízkých a sociálních vzorů či idolů, a jednak zájmů a zálib. Vedení rozhovoru, jeho přepis, „close reading“ a komentování na marži, zpracování do příběhu, dále do interpretace (v 1. semestru) a nakonec do pojmové mapy (v 2. semestru).