Annotation
Statistické údaje o migraci do České republiky ukazují, že mezi cizinci, kteří se usazují v ČR, početně velmi výrazně převažují Slované (v roce 2014 bylo v ČR nejvíce Ukrajinců, 105,1 tis., pak následují Slováci 90,9 tis., Vietnamci, 57,4 tis. a občané Ruské federace, 33,4 tis.). Spolu s dospělými přijíždějí také děti, které podle českého zákonodárství mají právo navštěvovat české školy, v důsledku čehož v některých regionech (Praha, Středočeský, Karlovarský a Jihomoravský kraj) je jejich školní docházka spíše pravidlem než výjimkou (srov.
Kostelecká, Y. a kol.). Žáci s prvním jazykem slovanským tvoří podstatnou část dětí – cizinců v českých školách, přičemž v převažující většině se na ně vztahují podmínky pro přistěhovalce z třetích zemí a specializovaná výuka pro ně tedy není prozatím finančně nijak speciálně podporována. Dalším typickým rysem těchto dětí je, že přicházejí do ČR jako první přistěhovalecká generace, tedy zpravidla bez jakékoli znalosti češtiny a předpokládá se, že je učitel dovede k potřebné kompetenci, aby např. mohli skládat maturitu v češtině.
Výuka češtiny jako druhého jazyka se tak stává se podstatnou součástí kompetence každého učitele češtiny v systému veřejného školství. Didaktika češtiny jako druhého (cizího jazyka) se již více než dvacet let v ČR rozvíjí velmi dynamicky, zatím však je vedena především snahou aplikovat metody a postupy, které se osvědčily zejména ve výuce angličtiny a které byly implementovány do ČR v podobě SERRJ.
Tyto progresivní trendy však prakticky úplně pomíjejí hledisko strukturní distance L1 a L2, zejména specifickou situaci blízce příbuzných jazyků slovanských, která je z výše uvedených důvodů pro výuku češtiny jako druhého jazyka velmi podstatná. Tomu odpovídají i vytvářené didaktické příručky, které mají učitelé k dispozici.
Přitom v ČR máme dlouho tradici tvorby didaktických příruček pro Slovany. Pro studenty doktorského studia Didaktika českého jazyka je tedy nezbytným předpokladem proniknout do metodiky zkoumání strukturní distance blízce příbuzných jazyků a vyvozování závěrů pro didaktiku češtiny jako druhého jazyka.
Tato specifická situace vede k zásadním rozdílům v akvizici češtiny – v rychlosti osvojování materiálu a vytváření řečových kompetencí, v množství a struktuře vyučovaných jevů, ve způsobu vytváření mezijazyka (pokud budeme posuzovat tento proces touto metodikou), v rozdílném působení pozitivního a negativního transferu a nakonec i rychlosti dosahování mezní znalosti a jejích charakteristik. Součástí kompetence studentů doktorského studia Didaktika českého jazyka, kteří se zabývají didaktikou češtiny jako L2, musí být především schopnost porovnávacího studia češtiny a zvoleného slovanského jazyka (nebo jazyků) s cílem identifikovat shodné, funkčně a/nebo strukturně paralelní vyjadřovací prostředky a prostředky funkčně a/nebo strukturně odlišné.
Z této informace musí být student schopen vycházet při plánování procesu akvizice češtiny a při posuzování progrese v kompetenci žáků a při práci s chybou.