Cílem předmětu je hlouběji představit kulturně psychologickou teorii a její význam pro pochopení témat pedagogické psychologie. Orientace na studium přínosů bude probíhat ve třech krocích: jednak na koncepty zakladatelské generace
(Vygotskij. Leontjev. Lurija ad.) jako jsou dv ojí mediace, nižší a vyšší psychické funkce, znak, vnitřní řeč, zóna nejbližšího vývoje; jednak na empirické ověření a teoretické rozšíření zakladatelských konceptů (výzkumy M. Colea, S. Scribnerové,
J. Wertsche nebo J. Brunera) jako jsou rekonstruktivní interiorizace, scaffolding, legitimní periferní participace apod.; a konečně pedagogické a didaktické aplikace jako jsou práce del Ria, Schneuwlyho ad. Hlavní pozornost bude věnována propojení některého z kulturně psychologických konceptů s tématy disertačního výzkumu a ověření jejich využitelnosti.
Historické podmínky zrodu kulturně - historického (kulturně instrumentálního) přístupu ke zkoumání psychických fenoménů: společenské revoluce, vliv materiálních podmínek na vědomí a duševní život lidí - krize
(individualistické a metafyzické) psychologie
Hlavní pojmový aparát zakladatelské generace: artefakt - nástroj - znak - činnost - řeč
Význam dvojí mediace - role druhého jako interpreta kulturních děl a přínosy kulturní psycvhologie psychologiui pedagogické
Rozdíly mezi akcentem na analýzu činnosti (Leontjev + Engestrom a CHAT) a na sémiotickou analýzu
(Schneuwly, Bronckart, Rochex)
Didaktické využití ve vyučování a učení