Anotace
Jde o porozumění vnitřním podstatným souvislostem, nikoliv pouze historii filosofie, ale především filosofii v její dějinnosti. Filosofie není pouhou disciplínou, ale je pramenem, z něhož se zrodila duchovní Evropa vedle křesťanství a osvícenství. Témata kursu budou volena vzhledem k povaze disertačních prací účastníků semináře: Hinduismus, buddhismus, taoismus, konfucianismus, šintoismus – Východ z filosofického hlediska, mýtus a logos, předsókratické myšlení, resp. objev možnosti myslet; Sókratés a Platón jako myslitelé pravdy v situaci sofistického popírání pravdy v její možnosti; Aristoteles a první filosofie; helénistické myšlení a zrod světa jako universa; křesťansko-římská metafyzika a teologie; středověký spor o universalia – haecceitas a quidditas; karteziánská věda more geometrico jako zdroj smyslu moderního vědění a lidství; Kantovo transcendentální tázání po podmínkách možnosti zkušenosti; Hegelova logika jako metafyzika; Marxova politická ekonomie; Nietzsche jako prorok 20. století; Voluntarismus ve filosofii: Schopenhauer, Nietzsche a další. Edmund Husserl a fenomenologie; Martin Heidegger a problém počátku; fenomény das Gestell a die Machenschaft jako přístup k dějinnosti našeho bytí. Česká filosofie (Komenský, Bolzano, Augustin Smetana, Masaryk, Tvrdý, Rádl, Patočka aj. Pozitivismus a novopozitivismus: Vídeňský a pražský lingvistický kroužek Carnap, Kraft aj., Wittgenstein a Popper, Thomas Kuhn a další. Postmoderna jako reakce na ztrátu gnozeologické jistoty v přírodních vědách F. Capra, Foucault, Derrida, Lyotard, Ricoeur, aj. Lévinasova koncepce asymetrické filosofie jako reakce na fenomén „holocaustu“, Arendtová a nové pojetí zla v současnosti, ztráta autority. Voluntarismus ve filosofii: Schopenhauer, Nietzsche a další.
V podstatě jde o souvislosti ontologické, gnozeologické a etické, které jsou nevyhnutelnými předpoklady pro pochopení habituálních problémů současnosti.
Cílem předmětu je zpřístupnění nejdůležitějších ontologických, gnozeologických a etických krizí v dějinách filosofie.