Anotace
Cílem předmětu je hlouběji představit kulturně psychologickou teorii a její význam pro pochopení témat pedagogické psychologie. Orientace na studium přínosů bude probíhat ve třech krocích: jednak na koncepty zakladatelské generace (Vygotskij. Leontjev. Lurija ad.) jako jsou dvojí mediace, nižší a vyšší psychické funkce, znak, vnitřní řeč, zóna nejbližšího vývoje; jednak na empirické ověření a teoretické rozšíření zakladatelských konceptů (výzkumy M. Colea, S. Scribnerové, J. Wertsche nebo J. Brunera) jako jsou rekonstruktivní interiorizace, scaffolding, legitimní periferní participace apod.; a konečně pedagogické a didaktické aplikace jako jsou práce del Ria, Schneuwlyho ad. Hlavní pozornost bude věnována propojení některého z kulturně psychologických konceptů s tématy disertačního výzkumu a ověření jejich využitelnosti.
Strukturace témat:
● Historické podmínky zrodu kulturně - historického (kulturně instrumentálního) přístupu ke zkoumání psychických fenoménů: společenské revoluce, vliv materiálních podmínek na vědomí a duševní život lidí - krize (individualistické a metafyzické) psychologie
● hlavní pojmový aparát zakladatelské generace: artefakt - nástroj - znak - činnost - řeč
● význam dvojí mediace - role druhého jako interpreta kulturních děl a přínosy kulturní psychologie psychologii pedagogické
● rozdíly mezi akcentem na analýzu činnosti (Leontjev + Engestrom a CHAT) a na sémiotickou analýzu (Schneuwly, Bronckart, Rochex)
● didaktické využití ve vyučování a učení.
Absolvováním tohoto povinně volitelného předmětu mohou doktorandi, kteří nemají SZZ z pedagogiky, splnit svoji povinnost složit zkoušku z pedagogiky či pedagogické psychologie.