Filosofie výchovy se zabývá ontologickými a antropologickými předpoklady výchovy, analyzuje vztah mezi výchovou a vzděláváním v jejich tradičních i současných podobách. Tematizuje éthos učitelského a vychovatelského povolání spjatý s takovými fenomény jako odpovědnost vychovatele, autorita, legalita a legitimita vychovatelství.
Zkoumá antinomickou povahu vychovatelství a učitelství. Zabývá se výchovou jako vztahem člověka ke světu, ke společenství a k sobě samému.
Témata: 1.) Místo filosofie výchovy v českém filosofickém prostředí a důraz na tři rozměry výchovy – socializace, individualizace a transcendence. 2.) Výchova jako forma životního pohybu – význam domova. 3.) Archetypy výchovy – paideia, educatio a novověké instrumentální pojetí výchovy. 4.) Výchova jako setkání – dialog ve výchově. 5.) Výchova jako vztah k celku světa, ke společnosti a k sobě samému. 6.) Výchova v krizi a výchova jako východisko z krize.