Přednáška je věnována úloze českého jazyka v historii školního vzdělávání v období konce 19. a především 20. století. Ve světle významných mezníků objasňuje, jak byly postavení a funkce českého jazyka v oblasti školství ovlivňovány měnícím se historickým kontextem.
Představuje problematiku ze dvou hledisek: 1. z hlediska češtiny jako vyučovacího jazyka a 2. z hlediska češtiny jako vyučovaného předmětu. Téma chápe komplexně jako sociokulturní jev, který byl ve svém vývoji vedle odborných faktorů významně determinován dobovou školskou a jazykovou politikou.