Předmět Dějiny historiografie podává ucelený přehled základních epoch ve vývoji oboru do druhé světové války se zvláštním důrazem na historiografii českou. Pozornost je věnována jak klíčovým autorům a jejich dílu, tak také vyvíjejícím se metodám historického výzkumu, změnám postavení dějepisectví mezi dalšími společensko-vědními obory i dalším souvislostem zejména politického a kulturního života. Cílem předmětu je v prvé řadě procvičit a systematizovat dosavadní znalosti o dějinách dějepisectví, jež studenti načerpali v Úvodu do studia dějepisu a v páteřních přednáškách věnovaných českým a obecným dějinám. Studenti zároveň budou vedeni k samostatné práci s historiografickými prameny rozmanitých žánrů a různých původců. Nedílnou součástí výuky budou i diskuse nad pramennými ukázkami a nad odbornými texty věnovanými dějinám dějepisectví, v jejichž rámci se budeme snažit představit strukturu, funkci a argumentaci historiografických textů, pokusit se pochopit historické myšlení. Součástí předmětu je též průběžná interakce/kontrola studia v rámci menších písemných testů a pravidelné řízené diskuse. Témata:
1. Úvodní hodina. Co jsou dějiny dějepisectví, úvahy o smyslu dějepisectví.
2. Otázky periodizace a historického času. Antické dějepisectví.
3. Dějepisectví středověké Evropy.
4. Legendistika a historiografie českých zemí ve středověku.
5. Humanismus a historie.
6. České humanistické dějepisectví.
7. Barokní a erudované dějepisectví. Konfesní historiografie.
8. České barokní dějepisectví.
9. Osvícenské dějepisectví. Lidový dějepis.
10. Dějepisectví období národního obrození a romantismu. František Palacký.
11. Liberální a konzervativní dějepisectví. Německá a česká historiografie v českých zemích.
12. Počátky pozitivismu. Gollova škola.
13. Spor o smysl českých dějin. Československé dějepisectví mezi první a druhou světovou válkou.