Sylabus
(A) Čast historicko-přehledová:(I) Vymezení předmětu studia. (II) Kontext rodící se vědecké lingvistiky XIX. století. F. de Saussure a jeho myšlení. (III) Vznik strukturálně zaměřených jazykovědných škol : školy ženevské, pražské, kodaňské v Evropě a deskriptivismu v USA. (IV) Založení a význam Pražského lingvistického kroužku. (V) Další směry lingvistického myšlení XX. století. (B)Část obecně lingvistická:Obecné otázky fonologie, morfologie, syntaxe, sémantiky a lexikologie.
Anotace
Ve své inovované podobě kurs přináší výklad, v němž je nahlížena teorie logos paralelně a v souvislosti s teorií ethos a pathos. Dějiny lingvistického myšlení jsou nově propojovány s dějinami rétoriky, textové estetiky a pragmatiky a jsou nejen dokumentováním vývoje pohledu na jazykové vehiculum, nýbrž rovněž reflexe způsobů jeho užívání v rámci funkčních stylů. Teorie stylů jakožto enunciačních strategií a rétorika a stylistika jakožto disciplíny výstavby a aplikace těchto strategií jsou vykládány ve vztahu k řeckým konceptům techné – poiesis. Text jako textum a jazyková produkce jako texere jsou vykládány jako záměrné uplatnění příznakovosti jazykových prostředků (volba určitého jazykového registru, volba určité slovní zásoby, volba jejího syntaktického pospojování, volba aktualisování její reference, volba nastavení jazykových parametrů podle funkčního stylu, volba média jazykové produkce a podobně), tím může být stylistická analysa definována jako zkoumání semiose jazykových prostředků této příznakovosti.
V druhém semestru je časovým rámcem výkladů období XX. století: výklad je strukturován v logice jednotlivých velkých škol XX. století a jejich filiací.
Hlavní inovací výuky je zařazení četby a analysy lingvistických textů z probíraného období, jež v každém semináři následují po úvodním teoretickém výkladu.