Anotace
Hlavní přednáška z oboru Systematická teologie (=ST) na bakalářské úrovni, základní kurs dogmatiky / věrouky.
Nově koncipovana přednáška Eschatologie bude z poloviny historicko-theologická, z poloviny systematicko-theologická, okrajově zabrousíme i do praktické theologie.
Do Velikonoc se budeme zabývat biblickou eschatologií, eschatologií patristiky, scholastiky a reformace a eschatologickými koncepty a programy evangelické a katolické theologie 20. století. Po Velikonocích přijdou na řadu tradiční eschatologická témata, jako je smrt a vzkříšení; Kristův příchod, Poslední soud a konec dějin; nebe, peklo a očistec; spása všech?; Boží království a Bůh všechno ve všem.
Dojde i na eschatologickou patologii: vymezení vůči učení o převtělování, postoj ke zprávám o klinické smrti a odmítnutí apokalyptické horečky některých křesťanských komunit.
Hlavní důrazy:
- Křesťanská existence v napětí mezi eschatologickým JIŽ ANO a JEŠTĚ NE: mezi již uskutečněnou a nyní zakoušenou spásou a očekáváným budoucím vykoupením.
- Hermeneutika eschatologických výpovědí Bible a církevní tradice.
- Rozlišování futurologie a eschatologie, (existenciální) eschatologie a (informativní) apokalyptiky. Theologická eschatologie jako odmítnutí alternativy radikálního Ne ke statu quo a fatalistického přijímání statu quo: ani utopie, ani rezignace.
- Eschatologické konstanty: eschatologický kvietismus (spása v důsledku Božího zásahu) a/nebo eschatologický aktivismus (spása v důsledku našeho snažení); eschatologie immanentní (spása zde na zemi) a/nebo eschatologie transcendentí (spása tam v nebi); eschatologie prézentní (= soteriologie), perfektní (= christologie) a futurální (eschatologie v užším slova smyslu).
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Immanuel Kant tvrdil, že náboženství neodpovídá na na otázky "Co můžeme poznat?" nebo "Co máme dělat?", nýbrž na otázku "Co smíme doufat?".
"Co smíme doufat, smíme-li doufat?", nazval svou třísvazkovou Eschatologii v 90tých letech F.-W. Marquardt.
"Křesťanství, které není zcela a beze zbytku eschatologií, nemá zhola a vůbec nic do činění s Kristem." (Karl Barth, Römerbrief 1922)
Těmito proslulými slovy protestoval před sto lety Karl Barth proti skutečnosti, že se z eschatologie stala poslední neškodná kapitolka na konci dogmatiky. Ježíšovo vystoupení a život první církve dýchají vědomím blízkého konce. 20. století znovu otevřelo po staletí zavřenou "eschatologickou kancelář". Co pro nás dnes znamenají výpovědi Kréda "Věřím, že Kristus znovu přijde soudit živé i mrtvé a jeho království bude bez konce" a "Očekávám vzkříšení mrtvých a život budoucího věku"?