Sylabus
* Osnova přednášky: 1/ Úvod.
Osobnost v zorném poli sociálních a humanitních věd. Subjektivizace a individualizace dějin. Individualita v různých dobách a společnostech. Subjektivní stránka dějin nejen z perspektivy horních vrstev společnosti, nýbrž i těch méně významných. Viz například Carlo Ginzburg (Sýr a červi). Referenční publikace - Maria Ossowska: Ethos rycerski i jego odmiany. Warszawa: PWN 1973. 2/ Teorie osobnosti z psychologického hlediska.
Souhrn různých pojetí struktury, dynamiky a vývoje osobnosti, založených například na motivaci, učení a poznání. Stranou nezůstanou ani fenomenologicky založené teorie osobnosti, kognitivně vývojová pojetí apod. Sociálně psychologické teorie osobnosti bude reprezentovat především Philip Zimbardo. Psychoanalytický pohled na osobnost: aspekty dynamiky nevědomých sil a motivací. Problém identity jak individuální, tak skupinové. Například Erik H. Erikson: Dětství a společnost. Praha: Argo 2002, nebo týž: Mladý muž Luther. Praha: J. Kocourek 1996. 3/ Rysy osobnosti.
Charakterologie. Zesilující složky osobnosti (charisma, leadership, mesianita atd.). Stabilita a nestabilita osobnosti (disorders personality). Zkušenosti s manipulativností. Vnějškově a vnitřně řízená osobnost (David Riesman: Osamělý dav). 4/ Osobnost a společnost strukturalisticky.
Roland Barthes: Sade, Fourier, Loyola. Praha: Dokořán 2005. Problém přehnaných individualit, exaltovaných nebo akcentovaných osobností. Příklady: Pierre Abelard a protopop Avvakum. Individualizace - narcismus a dandysmus. 5/ Sociologické pojetí individualizace.
Koncept Norberta Eliase. Dále Eliasova biografie W.A. Mozarta. 6/ Osobnost a prostředí.
Kulturní osobnost v antropologii. Ruth Benedict(ová) a její vzory kultury. Otázka národního charakteru. Hyppolite Taine o Napoleonovi. Hledání kořenů, determinace prostředím. Česká sociologie - Emanuela Chalupného studie o osobnostech: například Jan Žižka, Karel Havlíček, Emil Hácha. Vlastně studie o jihočeské povaze; blíží se k pojetí „social character“. Také připomenutí bestselleru Malcolma Gladwella: Outliers. The Story of Succes. 7/ Byrokratická struktura a osobnost. Příslušná kapitola z Roberta K. Mertona: Studie ze sociologické teorie. Praha: SLON 2000. Příklady byrokratů, dodržování pravidel, pedantérie. Vůdcové a vládci. 8/ Středověká osobnost.
Přínos francouzské školy Análů ke studiu osobnosti. Biografie a autobiografie spojené s konceptem individua. Přínos Jacquese Le Goffa (například biografie sv. Františka z Assisi) a Jeana-Clauda Schmitta (k obrácení žida Hermanna). Vlastní životopis Karla IV. a jeho interpretace. Hagiografický model biografií. 9/ Moderní osobnost.
Sociologické analýzy Tzvetana Todorova (V mezní situaci). Osobnost v zátěžových situacích (viz například Emil Utitz: Psychologie života v koncentračním táboře Terezín; dále Frankl). Referenční monografie Maurice Agulhona De Gaulle. Dějiny, symbol, mýtus. Fascinace Johnem F. Kennedym. (Viz Robert Dalek: Nedokončený život. John F. Kennedy, 1917 - 1963. Praha: Argo 2006.) 10/ Studium elit.
Millsova Mocenská elita. Sociologický výzkum elit (např. P. Frič). 11/ Osobnost jako celebrita.
Mills o celebritách ve své práci Mocenská elita. Celebrity ve vývoji. Mašinérie slávy a „průmysl celebrit“. Sociální a kulturní signifikance slavných lidí. Personální idoly a ikony. Od osobnosti Nelsona Mandely ke fenoménu Lady Gaga. Giuseppe Garibaldi jako jedna z prvních celebrit. „Demokratizace“ slávy. Badatelé v oblasti studia celebrit: Daniel Boorstin, Grame Turner, Leo Braudy a další. 12/ Nepravé osobnostní charakteristiky.
Osobnosti, jimž jsou připisovány schopnosti, které ve skutečnosti nemají. Viz například magické schopnosti francouzských a anglických králů. (Marc Bloch: Králové divotvůrci.) Jinak sociolog Eduard Urbánek: Marxismus v konfrontaci s buržoazní koncepcí sociální role. Role, masky, charaktery. Praha: Univerzita Karlova 1979. 13/ Individualismus a sport.
Extrémní sporty. Například horolezectví. Touha po zemských pólech. Příklad Richard Evelyn Byrd: Sám a sám. Praha: Mladá fronta 1966. Osobnosti Edmunda Hillaryho a Reinholda Messnera. Četba z Messnera: Život na hraně. Praha: Brána 2005. 14/ Hrdinové a hrdinství v dějinách.
Monumentalizace a idealizace hlavních aktérů dějin. Validita hrdiny ve filozofických, sociologických a historických studií. Fiktualita a realita osobností považovaných za hrdiny. Jak vzniká mýtus hrdiny. 15/ Ideální typy.
Vývoj osobnostního éthosu od rytíře, přes dvořana a gentlemana, až ke kowboyovi. (Viz Maria Ossowska.) Dále například Baltassare Castiglione v roli sociotechnika. Dvořan jako ideální typ. Spravedlivý panovník: archetypy a mytémy krále. Na závěr: Fiktivní sociální typy z komiksu a filmu - superman. 16/ Aplikace historické sociologie osobnosti.
Organizační chování, teorie řízení … Leadership. Například John Adair: Leadership. Učte se od velkých vůdců. Brno: Computer Press, a.s. 2006. Pojem sebetvorby a sebekoncepce. Četba životopisů velkých mužů a žen pro vzory seberealizace, řešení situací apod. Reverend Martin Luther King jr.: „I have dream.“ (Biografie o Kingovi od Tailora Branche: Pasting of Waters, 1988.)
Anotace
Kurz se zabývá problematikou osobnosti v perspektivě historických sociálních věd. Zaměřuje se především na výklady o aktérech, nositelích či uskutečňovatelích sociální změny v dějinách.
Týká se role velkých osobností, autorit, elit, celebrit, vůdců a vládců. Celkově jde o analýzu sociální změny jak z personologického hlediska, tak i z organizačního aspektu. Studium osobnosti v orientaci na historickou sociologii představuje problematiku velmi závažnou, důležitou a aktuální, a to mimo jiné proto, že počet výrazných osobností vzrůstá také díky proměnám vzdělanostních struktur a mediálnímu propojení světa.
Vytváření civilizačního řádu je koneckonců záležitostí menšin, k nimž patří rovněž vynikající jedinci jako nositelé sociální změny, technologických a jiných inovací. V neposlední řadě civilizace existují na základě silných idejí a ideálů, a tak jejich vůdcové hrají důležitou podpůrnou roli, ukazují směr, ale i zajišťují potřebný elán a nasazení. Spoluurčují běh věcí hlavně díky svému nadosobnímu statusu.