Rámcová témata semináře:
1. Magické slovo – nejstarší literární památky a vztah k řeči, síla řeči a váha slov, Parmenidés a Hérakleitos;
2. Sókratés, Platón – možnosti a meze řečeného a psaného;
3. Aristotelés – jazyk a myšlení, založení logiky a jazykovědy;
4. Stoici – vazba slova a věci;
5. Scholastika – spor o universálie, realismus a nominalismus;
6. Leibnitz, Komenský – mathesis universalis a univerzální jazyk;
7. Herder a Humboldt – kritika racionalismu a obhajoba rozmanitosti řeči/í, národní jazyky a nářečí;
8. Frege – „obrat k jazyku“, ideální jazyk a analytická logika, smysl a význam;
9. Saussure – strukturalistická lingvistika;
10. Wittgenstein – problém ideálního a reálného jazyka, řeč jako „hranice světa“, jazykové hry;
11. Heidegger – řeč a smrtelnost, řeč jako „dům bytí“;
12. Gadamer – hermeneutika, řeč jako „bytí, kterému lze porozumět“.
Cílem semináře je blíže seznámit studenty s „filosofií jazyka“. Jednak v širším významu, jako horizontu tázaní, který nemůže nebýt – ať už explicitně nebo implicitně – vždy již zahrnut a „spolumíněn“ v každém bádání; jednak v užším významu jako výslovná tematická oblast filosofického zkoumání.
Obsahem kursu bude sledování, jak se v rozmanitých dějinných podobách ustanovily vůdčí otázky filosofie jazyka jakožto problémy „filosofie ideálního jazyka a „filosofie běžné řeči“, jež jsou v současnosti především artikulovány v prvním případě analytickou a v druhém případě kontinentální filosofií. V rámci kurzu bude třeba kriticky zvážit a zproblematizovat, zdali by filosofie jazyka mohla být onou společnou půdou, na níž by oba tradiční způsoby myšlení a jednání mohly najít společnou řeč, která by vedla k vzájemnému porozumění a strukturovanou spolupráci s ohledem na rozmanitost jednotlivých jazyků a různost lingvistických perspektiv.