Sylabus
1) Úvod: žánr Platónových dialogů, eleatské dialogy jakožto césura v Platónově tvorbě, proč v nich není hlavním mluvčím Sókratés?, společné téma (metoda a logos, metoda a pravda, nejvyšší rody, ontologie); návaznost na dialogy z přechozích semestrů (Theaitétos, Ústava, Menón, Faidón, Sedmý list); výklad základních pojmů (idea, EXAIFNÉS, dialektická metoda, EPISTÉMÉ a DOXA, nejvyšší MATHÉMA apod.).
2) Sofistés část I. 218b – 236d bytnost sofisty I.; 221c – 231b jakým způsobem hledat výměr čehosi? Metoda a logos; demonstrace diairetické metody, dichotomické dělení, různé druhy rybářství; sofista jako rybář udičník, různé druhy sofistiky; 231b- 236b bytnost sofisty (co je sofista v pravdě?), hledání jednoty v různosti; předběžná odpověď (sofista ovládá odborné umění protimluvu (ANTILOGIKÉ); sofista jako napodobovatel jsoucna (MIMÉTÉS TÓN ONTÓN)); dva typy napodobovacího umění: EIKASTIKÉ a FANTASTIKÉ.
3) Sofistés část II. 237a- 239c; problém jsoucna a nejsoucna, ontologická diference, jsoucno a bytí;; dokonale nejsoucí (237b-239c); výměr EIDOLON a problém nepravdivého mínění, rozchod s Parmenidem (239c-242b); dokonale jsoucí, pluralisté (234b-244b); monisté, kritika Parmenidovy ontologie (244b-245e).
4) Sofistés část II. 246a– 250c část II gigantomachia; reformovaní giganti a přátelé idejí; 247e: jsoucno jako síla (DYNAMIS), pohyb (KINÉSIS) jako nejvyšší rod; 250c-254b DIALEKTIKÉ TECHNÉ
5) Sofistés část II. 254b-259c GENÉ TÉS ÚSIAS, nejvyšší rody jsoucna 259e-264d EIDÉ TÚ LOGÚ, jak je možný přelud či klam (jak je možné něco, co není). Navázání přerušené diairesis: 264 b – 268d bytnost sofisty II.
6) Politikos část I. Státník jako pastýř: 257a-258a úvod; 258b-261e Státník jako pastýř I. (DIAIRESIS); 262a-264b kritika prvního postupu; 264b-267c Státník jako pastýř II. (DIARESIS); 267c-277a—mythos (bůh jako pastýř lidí).
7) Politikos část II. Digrese: 277d-283b sen a probuzení (HYPAR); pojem PARADEIGMA, tkalcovství jako paradeigma státnického umění; 283b-287b měřítko (METRON) a měřičství (MÉTRÉTIKÉ), rozlišení dvou typů měřičství (kvalitativní a kvantitativní) a dialektika.
8) Politikos část III. Státník jako (boží) pomocník (HYPERETÉS) a tkadlec: 287b-287e příčiny a spolupříčiny; 287e-289c klasifikace věcí v obci; 289c-291c odlišení všech ostatních zaměstnání v obci od státníka; 291d-292a přehled různých typů ústav; 292a-294a problém autority; dle čeho lze poznat, že je daná vláda legitimní?; 294a-302b výhody a nevýhody vlády zákona; 302b-303c sedm typů ústav a jejich hodnocení; 303d-305e odlišení státníka od vojevůdce, řečníka a soudce; 305e-311c závěr: státník a tkadlec; co a z jakého důvodu tká státník?
9) Parmenidés část I.: 126a–128e narativní rámec; Zenónův argument ; 128e–130a Sókratova teorie idejí; 130a–134e Kritika teorie idejí; (130a–e čemu lze a NELZE přisoudit ideu?; 130e–131e problém participace; 132a–b argument třetího člověka; 132b–c idea jako NOÉSIS; 132c–133a idea jako PARADEIGMA; 133a–134e nepoznatelnost idejí.) Mezihra: 135b-137c
10) Parmenidés část II. 137c–142a první hypotéza; 142b–155e druhá hypotéza;
11) Parmenidés část II. apendix k prvním dvěma hypotézám 155e–157b; 157b–159b Třetí hypotéza; 159b–160b čtvrtá hypotéza;
12) Parmenidés část II. Negativní hypotézy 160b–163b pátá hypotéza; 163b–164b šestá hypotéza; 164b–165e sedmá hypotéza; 165e–166c osmá hypotéza
Anotace
Zaměříme se na trojici vrcholných Platónových dialogů, jež přicházejí po zásadní césuře v Platónově díle, kdy přestává být hlavním mluvčím Sókratés a na jeho místo nastupuje XENOS, HETAIROS, ANÉR FILOSOFOS (cizinec, přítel, muž filosofický): nejprve cizinec z Eleje a v posledním dialogu pak Parmenidés. V ohnisku zájmu bude zejména Platónova dialektika: v portrétu sofisty jako „rybáře udičníka“ bude při díle ukázána diairetická metoda, probráno Platónovo učení o jsoucím (TO ON) a interpretována slavná pasáž o gigantomachii, v portrétu politika pak na archetypu státníka předvedeno další prohloubení dialektické metody a filosoficky vytěženo umění tkaní látek a koberců; konečně na portrétu Parmenida (pojatého jakožto portrét filosofa při díle) budou ukázány metodické předpoklady a metafyzické důsledky tázání po ARCHÉ a probráno osm slavných hypotéz o Jednu (HÉN) a Jiném (TALLA).
Z této perspektivy pak snad bude možno i rozhodnout otázku, zdali je lepší oddat se filosofii nebo pěstovat koně (Parm. 126c).