Sylabus
2. října – Básnictví. Role umění – zpětný sestup od představ nápodoby k původnímu inspirovanému básnictví: múzy, paměť, chvála, pravda jako neskrytost. (J.
Novotný) 9. října – Hypotézy stran autorství (analytici, unitáři, folklórní hypotéza), místo a doba vzniku, důvody a účel zapsání (J. Kružík) 16. října– Strukturní výstavba Ilias a Odyssey (rámcová kompozice, zákon superponovaných forem, Ilias: tři aristeiai, Odyssea: čtyři tetrády), shrnutí děje obou eposů (J.
Kružík) 23. října – Homérský člověk. Vidění (vědění), tělesno, duševno.
Absence psychického subjektu a personality. Počátek lidských pohnutek, motivů a činů v božstvu. (J.
Novotný) 30. října – Vztah homérského člověka a bohů. Původce jednání v božstvu.
Otázka víry v olympské bohy; odbiv vůči bohům; řád světa. (J. Novotný) 6. listopadu – „Etika“ homérského člověka.
Původnost pohnutek, motivů a činů mimo člověka. Etika cti a hanby.
Společenství sobě rovných a původ dialogu. (J. Novotný) 13. listopadu – Il. 9, 1-420 – sláva či dlouhý život; koncept heroické cti, krásná smrt a rozpuk mládí, pohřeb a zohavování mrtvol: exkurs: achilleovské paradigma u Platóna (J.
Kružík) 20. listopadu–Od. 11 – Nekyia, smrt a iniciace, topologie Hádu, tresty v Hádu a dantovské contrapasso; kleos a notos – (J. Kružík) 27. listopadu – Role Athény. (T.
Holeček) 4. prosince – Role Poseidona. (T. Holeček) 11. prosince – Mentor. (T.
Holeček) 18. prosince – Kirké. (T. Holeček) 8. ledna – závěrečný test
Anotace
Cílem cyklu seminářů je představit a následně přivést studenty bakalářského studia k poučené četbě základních textů západní duchovní tradice (jako jsou Starý a Nový zákon, Epos o Gilgamešovi, Homérovy eposy, Hésiodova
Theogonie, ale též i Dantova Božská komedie či dílo Miltonovo, Goetheho a dalších), jejichž adekvátní znalost je začasté podmínkou sine qua non pro porozumění primárně filosofických textům ale též i pro celkovou kulturní orientaci humanitního vzdělance. Metoda kursu je primárně hermeneutická, kdy umění intepretace odemyká duchovní a mentální svět, který je nám v jistém ohledu blízký, jelikož z něho náš svět vychází, ovšem který je zároveň dějinně, nábožensky i kulturně cizí, vzdálený, a v mnoha ohledech principiálně odlišný; současné podržení obého pak umožňuje zahlédnout nesamozřejmost a nedefinitivnost světa našeho, a lépe porozumět
údělu člověka Západu, to jest svému vlastnímu údělu.