Sylabus
1) Jak vzniká výklad historické události, jevu, epochy a proč jsou možnosti výkladu různé až protichůdné.
2) Rozbití Československa v předvečer II. světové války. Měli jsme se bránit? Mnichov a jeho evropské kontexty i důsledky.
3) II. republika jako pohřbívání demokracie. Bod zlomu vývoje pro další půlstoletí? Diskuse historiků, politiků a žurnalistů.
4) Okupace Československa a její nadnárodní dimense.
5) Problém kolaborace v evropském kontextu. Ekonomické vysátí českých zemí nacisty. Problém specifiky českého odboje – doma i v exilu.
6) Role kultury a vzdělanosti v okupované zemi.
7) Význam existence protektorátní vlády jako posledního „štítu“ okupované společnosti. Srovnání do východní a jihovýchodní Evropy.
8) Povstání a osvobození vlastními silami: odbojáři kontra velmoci.
9) Vyhnání a transfer Němců.
10) Utváření poválečné Evropy do mocenských bloků: dobrovolnost rozhodování české společnosti o vlastním osudu.
11) Kulturní a nekulturní dědictví protektorátních let v turbulencích předúnorové epochy.
12) Únor 1948 a jeho evropská dimense. Literatura: Bude průběžně zpřístupňována během kursu
Anotace
Přednáška se zaměří na události, procesy a situace, které měly zásadní nebo dokonce zlomový charakter pro komunistické ovládnutí Československa, představy společnosti o socialismu a její srážku se stalinistickou realitou.
Podíváme sena dopad změn SSSR v ČSR po Stalinově a Gottwaldově smrti 1953, na různé fáze chruščovovského „tání“ a opětovného „přimrzání. Položíme si otázku po charakteru „zázračných 60. let“. Téma završíme problematikou „pražského jara“ jako iluze i jako celoevropsky významného experimentu, přičemž jeho traumatický konec nebyl o nic méně významný jako pokus sám. Tematizován je stát i jeho společnost. Cílem kursu je ukázat též mezinárodní dimenzi, podmíněnost a kontext těchto momentů a zároveň objasnit, proč jsou tyto události a jejich průběh v českém i zahraničním dějepisectví líčeny nejednou diametrálně odlišně.