Sylabus
* Osnova přednášky: 1/ Úvod. Osobnost v zorném poli sociálních a humanitních věd. Subjektivizace a individualizace dějin.
Individualita v různých dobách a společnostech. Subjektivní stránka dějin nejen z perspektivy horních vrstev společnosti, nýbrž i těch méně významných.
Viz například Carlo Ginzburg (Sýr a červi). Referenční publikace - Maria Ossowska: Ethos rycerski i jego odmiany.
Warszawa: PWN 1973. 2/ Teorie osobnosti z psychologického hlediska. Souhrn různých pojetí struktury, dynamiky a vývoje osobnosti, založených například na motivaci, učení a poznání. Stranou nezůstanou ani fenomenologicky založené teorie osobnosti, kognitivně vývojová pojetí apod.
Sociálně psychologické teorie osobnosti bude reprezentovat především Philip Zimbardo. Psychoanalytický pohled na osobnost: aspekty dynamiky nevědomých sil a motivací.
Problém identity jak individuální, tak skupinové. Například Erik H.
Erikson: Dětství a společnost. Praha: Argo 2002, nebo týž: Mladý muž Luther.
Praha: J. Kocourek 1996. 3/ Rysy osobnosti. Charakterologie.
Zesilující složky osobnosti (charisma, leadership, mesianita atd.). Stabilita a nestabilita osobnosti (disorders personality).
Zkušenosti s manipulativností. Vnějškově a vnitřně řízená osobnost (David Riesman: Osamělý dav). 4/ Osobnost a společnost strukturalisticky. Roland Barthes: Sade, Fourier, Loyola.
Praha: Dokořán 2005. Problém přehnaných individualit, exaltovaných nebo akcentovaných osobností.
Příklady: Pierre Abelard a protopop Avvakum. Individualizace - narcismus a dandysmus. 5/ Sociologické pojetí individualizace. Koncept Norberta Eliase.
Dále Eliasova biografie W.A. Mozarta. 6/ Osobnost a prostředí. Kulturní osobnost v antropologii.
Ruth Benedict(ová) a její vzory kultury. Otázka národního charakteru.
Hyppolite Taine o Napoleonovi. Hledání kořenů, determinace prostředím. Česká sociologie - Emanuela Chalupného studie o osobnostech: například Jan Žižka, Karel Havlíček, Emil Hácha.
Vlastně studie o jihočeské povaze; blíží se k pojetí „social character“. Také připomenutí bestselleru Malcolma Gladwella: Outliers.
The Story of Succes. 7/ Byrokratická struktura a osobnost. Příslušná kapitola z Roberta K.
Mertona: Studie ze sociologické teorie. Praha: SLON 2000.
Příklady byrokratů, dodržování pravidel, pedantérie. Vůdcové a vládci. 8/ Středověká osobnost. Přínos francouzské školy Análů ke studiu osobnosti.
Biografie a autobiografie spojené s konceptem individua. Přínos Jacquese Le Goffa (například biografie sv.
Františka z Assisi) a Jeana-Clauda Schmitta (k obrácení žida Hermanna). Vlastní životopis Karla IV. a jeho interpretace.
Hagiografický model biografií. 9/ Moderní osobnost. Sociologické analýzy Tzvetana Todorova (V mezní situaci). Osobnost v zátěžových situacích (viz například Emil Utitz: Psychologie života v koncentračním táboře Terezín; dále Frankl).
Referenční monografie Maurice Agulhona De Gaulle. Dějiny, symbol, mýtus.
Fascinace Johnem F. Kennedym. (Viz Robert Dalek: Nedokončený život.
John F. Kennedy, 1917 - 1963.
Praha: Argo 2006.) 10/ Studium elit. Millsova Mocenská elita. Sociologický výzkum elit (např.
P. Frič). 11/ Osobnost jako celebrita. Mills o celebritách ve své práci Mocenská elita.
Celebrity ve vývoji. Mašinérie slávy a „průmysl celebrit“.
Sociální a kulturní signifikance slavných lidí. Personální idoly a ikony.
Od osobnosti Nelsona Mandely ke fenoménu Lady Gaga. Giuseppe Garibaldi jako jedna z prvních celebrit. „Demokratizace“ slávy.
Badatelé v oblasti studia celebrit: Daniel Boorstin, Grame Turner, Leo Braudy a další. 12/ Nepravé osobnostní charakteristiky. Osobnosti, jimž jsou připisovány schopnosti, které ve skutečnosti nemají. Viz například magické schopnosti francouzských a anglických králů. (Marc Bloch: Králové divotvůrci.) Jinak sociolog Eduard Urbánek: Marxismus v konfrontaci s buržoazní koncepcí sociální role.
Role, masky, charaktery. Praha: Univerzita Karlova 1979.
Anotace
Kurz se zabývá problematikou osobnosti v perspektivě historických sociálních věd. Zaměřuje se především na výklady o aktérech, nositelích či uskutečňovatelích sociální změny v dějinách.
Týká se role velkých osobností, autorit, elit, celebrit, vůdců a vládců. Celkově jde o analýzu sociální změny jak z personologického hlediska, tak i z organizačního aspektu. Studium osobnosti v orientaci na historickou sociologii představuje problematiku velmi závažnou, důležitou a aktuální, a to mimo jiné proto, že počet výrazných osobností vzrůstá také díky proměnám vzdělanostních struktur a mediálnímu propojení světa.
Vytváření civilizačního řádu je koneckonců záležitostí menšin, k nimž patří rovněž vynikající jedinci jako nositelé sociální změny, technologických a jiných inovací. V neposlední řadě civilizace existují na základě silných idejí a ideálů, a tak jejich vůdcové hrají důležitou podpůrnou roli, ukazují směr, ale i zajišťují potřebný elán a nasazení. Spoluurčují běh věcí hlavně díky svému nadosobnímu statusu.