Sylabus
1. Teorie sociálního a dějinného času, nesoučasná současnost (Koselleck).
2. Generační zkušenost a paměť, kulturní paměť (Halbwachs, Nora, Assmannovi, Havelka).
3. Teorie kulturního přenosu.
4. „Němé“ a „živé“ artefakty, spící a aktuální „myšlenkové“ formy.
5. Soubory artefaktů I (vzhled, design, funkčnost).
6. Soubory artefaktů II (sociokulturní makroprostor).
7. Soubory artefaktů III (mikroprostor – domácnost, naše bezprostřední okolí, předměty každodenního života).
8. Vzorce chování I (beletrie, film atd. jako kvazinormotvorné entity).
9. Vzorce chování II (vzorce chování různého data vzniku ve své interakci v sociokulturním poli).
10. Vzorce chování III (vzorce chování různého data vzniku v osobním a intimním životě).
11. Současná účinnost jazykových forem a forem myšlení různého data vzniku v našem „zde“ a „nyní“.
12. Dávné i novější pojmy, ideje a ideály a zvěsti v horizontu našeho „zde“ a „nyní“.
13. Žité organické a odborné badatelské pokusy o syntézu různých časových vrstev.
Anotace
Žijeme v sociokulturním poli, které samozřejmě mnohdy vnímáme jako „přítomn é“, toto pole však vzniklo dějinně, kulturní sedimentací. Kurz ukazuje, v návaznosti na Koselleckovu teorii současné nesoučasnosti a v návaznosti na Assmannovo pojetí paměti, jak lze číst historické vrstvy (a) ve vzorcích chování, (b) v souborech artefaktů, (c) v kulturních institucích, (d) ve formách myšlení, se kterými se „zde“ a „nyní“ každodenně setkáváme.
Do (částečně chaotické) nynější rozmanitosti souborů těchto artefaktů a behaviorálních a myšlenkových forem můžeme vnášet určité sjednocení tím, že je interpretujeme tak, jak se dějinně ustanovovaly. Tato interpretace může být jak (a) každodenní, implicitní aktérská, tak (b) soustavná, explicitní badatelská.
Naše „zde“ a „nyní“ v jednotlivých sférách sociokulturního pole tak může být buď ambivalencí různých časových vrstev, nebo jejich souladem. Kurz by chtěl ukázat, jak tyto vrstvy „číst“ a popřípadě i propojovat.