Sylabus
Témata:1. Prázdno a neviditelné v romantické krajinomalbě2. "Nevinné oko" kontra naučené vidění3. Obrazy vzhůru nohama4. od krajiny k vesmírnému řádu5. imaginace skvrny6. arabeska a hieroglyfická krajina7. pohled do slunce a do mlhy8. geometrie, struktura, beztvarost9. krajina v hlavě
Anotace
Jak a proč se v moderní době proměňuje obraz přírody v abstrakci? Moderní vnímání přírody, které využívá nových esteticko-filosofických pojmů, se v Evropě rodí v polovině 18. století (na rozdíl od mnohem bohatší a starší tradice
"estetického" uchopování přírody v Číně, Japonsku atd.). Tato nová vize přírody souvisí s proměnami v oblasti teorie poznání a vnímání i se společenskými, technickými a hospodářskými proměnami (urbanizace, průmyslová revoluce, rozvoj přírodovědy, osvícenský koncept veřejnosti, význam pojmu přirozenost či příroda atd.). Příroda začíná být chápána jako
"jiné", které je od subjektu odděleno distancí, jež ale zároveň umožňuje kontemplaci. Toto "jiné" je otevřené imaginaci, symbolické interpretaci, dotváření a dourčování ze strany diváka. Obraz přírody (krajina) se už v romantice stává jakýmsi prázdným či temným místem, které divák zaplňuje významy. Cestu k autonomnímu obrazu za pomoci abstrahování krajiny podstoupili třeba Turner, Kandinskij, Mondrian a mnozí další.