- „před avantgardou“: neoklasicismus, historismy a „průmyslová“ architektura 19. století; secese
- Futurismus, expresionismus, konstruktivismus, purismus, funkcionalismus a další směry „klasické architektonické avantgardy“
- „po avantgardě“: mezinárodní sloh (international style) a jeho etablování po 2. sv. válce jako převládající architektury světové scény.
Přednášky sledují předpoklady zrodu moderní architektury, její vývoj, cestu ke konečnému ocenění, zároveň však také k jejímu opuštění či „překonání“ (otázka postmoderní architektury a architektury naší současnosti). Více než na faktografii se důraz klade na rozpoznání a definování konstitutivních sil moderní architektury a jeho přínosu pro obnovení mnohovrstevného vztahu člověka a světa 20. století.
Rozsah semestrálního kurzu neumožní probrat téma zcela systematicky, proto se zaměří na nejdůležitější momenty této problematiky.